Do kin již brzy vstoupí film Petra Kolečka Zbožňovaný. Hlavní hrdina, všemi oblíbený pediatr Zdeněk (Jiří Bartoška), odchází do důchodu a manželka Olga, kterou ztvárňuje Zuzana Kronerová, se už nemůže dočkat, až o něj bude doma pečovat. To je normální života chod, ale vyhlášený lékař z místní nemocnice má jedno velké tajemství… Už téměř 40 let udržuje milenecký poměr s ortopedkou Danou (Ivana Chýlková), která očekává, že na ni Zdeněk teď bude mít konečně víc času… Jak se s rolí podváděné manželky popasovala herečka Zuzana Kronerová a má sama zkušenost s nevěrou? Tak na to vše vám přinášíme odpověď.
Představte nám svoji roli…
Jsem manželka pana profesora, známého lékaře, pediatra. Jsem tedy paní profesorová, velmi tolerantní, milující a hlavně věřící žena, takže manželský slib je pro mě velmi závazný. Jsem vynikající kuchařka a peču skvělé koláče.
Co vás přesvědčila, abyste tuto roli vzala?
Věděla jsem, že Petr Kolečko je velmi talentovaný scénárista, vystudovaný divadelní dramaturg, ale hlavně že skvěle píše. Je to teprve jeho druhý film, kde je v pozici režiséra, ale já se nebojím riskovat, ráda pracuji s mladými režiséry. Líbil se mi scénář a moc se mi líbilo, že jsme dokonce mohli o scénáři diskutovat! To mě velmi bavilo. A když jsem se dozvěděla, že mými partnery budou Ivana Chýlková a Jirka Bartoška, tak to byl velký tahák. Jsou to skvělí herci, a navíc se máme moc rádi.
Váš tatínek byl jedním z nejvýznamnějších slovenských herců, když jste byla mála, idealizovala jste si ho, zbožňovala jste ho?
Můj tatínek pro mě byl zbožňovaný, ale nevyžadoval to. Jsem bohužel jedináček a byla jsem pro mého tatínka všechno, takže jsem si s ním mohla dělat, co jsem chtěla. On měl hodně práce už od mého narození, ale vynahrazoval mi to o to intenzivněji. Hráli jsme spolu různé hry, dokonce zinscenované pohádky jako Sůl nad zlato… To byla moje životní pohádka, tatínek hrál krále a ty dvě zlé sestry a já jsem byla Maruška. A vždycky, když král řekl: Běž, ty dcero nezdárná, pryč z mého království, tak já jsem se prý usedavě rozplakala a rodiče mě nemohli utišit. Takže to spíš bylo takové psychodrama. Ale i když byl tatínek hodně slavný, byl to velmi skromný člověk a velmi mě miloval. A já jeho…
Ve filmu se odhalí určité tajemství kolem nevěry. Měla jste ve svém okolí taky nějaké?
Taková tajemství se v naší rodině nebo v mém manželství naštěstí nestala a doufám, že ani nestane. Ale je potřeba, a to mi nějak napovídá intuice, být připravený, že se něco takového může stát. Může se někdo zamilovat, může se to stát mému partnerovi, ale zatím o tom s manželem po 36 letech otevřeně vtipkujeme. Myslím si, že je potřeba mít v manželství takový svěží průvan, aby byl člověk připravený na všechno. A ten svěží průvan znamená, že je třeba mít i velký smysl pro humor a řeknu možná takovou kacířskou myšlenku, že kdyby můj manžel neměl smysl pro humor, tak bych mu utekla.
