Veronika neměla jednoduché dětství, ale to ji vůbec nezabránilo jít si za svým snem. V roce 2014 byla finalistkou České Miss a o dva roky později založila nadační fond, který podporuje děti v dětských domovech tak, aby mohly žít plnohodnotný život a byly připraveny na překážky v běžném životě po opuštění dětského domova. Tato problematika není Veronice vůbec cizí. Sama v jednom domově strávila celé dětství.
Vaše nadace pomáhá znevýhodněným dětem se začleňováním do společnosti; co myslíte, že je pro mladé lidi po opuštění dětských domovů to úplně nejtěžší?
To nejtěžší pro mladé lidi, kteří opouštějí brány dětských domovů, je fakt, že jsou zcela odkázáni sami na sebe, a to kolikrát ve velmi nepříznivých situacích. Mladý člověk, který z domova odchází, si neuvědomuje, jaké nástrahy ho za branami dětského domova čekají, a právě proto pak zbytečně naráží a dělá zbytečné chyby. Někteří méně, někteří více. Nemají záchranné kotvy, na které by se obrátili ve chvílích, kdy si neví rady.
Život v dětských domovech se dětem snaží usnadnit dobrovolníci a sponzoři. Co podle vás děti nejvíce postrádají?
Děti v dětských domovech nejvíce strádají v tom, že nejsou dostatečně milovány. Nemají své „doma“, svého tatínka, svou maminku. Nemají individuální péči a pozornost, kterou si zasluhují, zbytečně tak zůstávají samy a uzavřené. Nikdo neotevírá jejich potenciál, nikdo je nedrží za ruku a neuspává. Je mi to dnes dvakrát tolik líto, když vidím, o co vše jsou děti ochuzeny, to jim bohužel v dětských domovech ani sponzoři nevynahradí. Je ale velmi hezké sledovat, že je o děti zájem a že se společnost zajímá. Chtějí pomoci, a to je to hlavní. Díky za to.
Myslíte, že jsou podmínky v dětských domovech nyní lepší oproti době, kdy jste dětství prožívala vy?
Samozřejmě, zlepšuje se to, ale stále je to uměle vytvořené domácí prostředí, není to jako doma. Nyní jako maminka už vím, co je to mít pro dítě domov, před vším ho ochránit a snažit se mu život zjednodušovat a pomáhat. Ačkoliv věřím, že vychovatelům v dětských domovech na dětech záleží, nelze dětem poskytnout individuální péči, nelze jim předat tolik lásky, ale v rámci svých možností se snaží. Bohužel jejich povinnost končí ve chvíli, kdy dětem končí ústavní péče, a já si osobně myslím, že tam by měla pozornost státu směřovat.
Prospělo by dětem v dětských domovech, kdyby je měli po celou dobu jejich pobytu v domovu na starosti například pouze dva vychovatelé, jako je tomu právě v Klokáncích?
Myslím si, že ano, vždy by prospělo dítěti fungující domácí prostředí, které se nemění a je stabilní. Moc bych to přála každému dítěti na světě, nejvíc bych jim však přála, aby byly opravdu milované.
Jste ambasadorkou letní kampaně značky Chupa Chups, která má za cíl pomoci dětem v náhradní rodinné péči. Co vás vedlo k navázání této spolupráce?
Jakákoli aktivita, kterou firmy a společnosti pro domovy dělají, je potřeba. Jelikož sama mám s vyrůstáním v domově zkušenosti, tak vím, jak to může být občas náročné. Situaci prohloubila i pandemie. Chupa Chups přišlo s myšlenkou, že rozpohybují děti všech věkových kategorií, a navíc věnují koloběžky do Klokánků úplně zdarma. I pro mentalitu dětí je dobré, že vidí zájem zvenčí, a že život nemusí být jen špatný. Ráda bych jim proto vzkázala, ať na něj nezanevřou, že ho mají zcela ve svých rukách. Možná nemohly ovlivnit, jaké je jejich dětství, ale můžou ovlivnit, jaký budou mít následující život.
