Z květu vzejde ovoce, které je jedním z nejrozšířenějších svého rodu. Zajímavostí je, že dnes již neexistuje jeho planá forma a původem je kříženec jiných dvou druhů. Pochází pravděpodobně z oblastí v jihozápadní Číně a severovýchodní Indie. Na evropský kontinent jej pravděpodobně přivezli v 15. století italští či portugalští mořeplavci. Na místech s vhodnými klimatickými podmínkami se staly běžnými ovocnými dřevinami a jsou považovány za nejčastěji pěstované stromy na světě. Už tušite?
Květy vytvářejí vrcholíková květenství, jsou bílé či narůžovělé okvětní lístky, praštíky jsou výrazně žluté. Z 1 kg květů se získá 1 g oleje používaného v kosmetice. Oleje jsou lisovány i z listů, mladých větviček a nezralých plodů. Dřevo stromu je tvrdé, nažloutlé, dobře se opracovává a vyrábí se z něho nábytek. Dobře se tvaruje a je vyhledávané rytci, avšak jeho velmi jemné piliny mohou způsobit astma. Vrchní vrstva kůry je bohatá na terpeny, kterých je využíváno k výrobě nátěrových hmot pro lodě. Teď už víte?
Stromům vyhovuje subtropické klima s ročními srážkami 1000 až 2500 mm v nadmořské výšce nepřevyšující 2500 m n. m., ale daří se jim i v mírném pásmu. Nízké teploty v době dozráváni často ovoce poznamenají hnědými skvrnami. Plody jsou kulovité, někdy mírně zploštělé. V průměru mají 6 až 10 cm a dozrávají po devíti měsících. Nadměrný kontakt se slupkou plodů způsobuje u citlivých jedinců kožní zánět. Tak už víte nebo ještě potřebujete jednu indicii?
Poslední nápověda: Původ není zcela jasný, ale vše nasvědčuje, že je křížencem mandarinky obecné a pomela. Tak a teď už úplně všichni jistě víte, že jde o citrus, přesně o pomerančovník.
