Čtyři stovky stran, skoro pět set barevných fotografií a dvaadvacet osobností. Taková je nová kniha spisovatele Miroslava Graclíka nazvaná Trochu jiné rozhovory s fotografiemi Václava Nekvapila. Trochu jiné rozhovory totiž jdou až na dřeň.
Velmi otevřené rozhovory s předními osobnostmi především české kulturní scény, ale nechybí i několik »výletů« na Slovensko, do Itálie či do Rakouska. Miroslav Graclík v nich nezná žádná tabu a ptá se i na třinácté komnaty zpovídaných, kteří mu upřímně a bez sebecenzury odpovídají.
Většinu osobností exkluzivně k rozhovorům nafotil Václav Nekvapil.
UKÁZKA:
Paní Pilarová, jak proběhl rozvod s Milanem Pilarem, který během vašeho manželství emigroval?
„Rozváděli jsme se na dálku. Vzali mě pas a okamžitě mě přestali pouštět ven, což byla docela škoda, protože jsem vyhrála v Helsinkách zlatou medaili na Světovém festivalu mládeže, kde tehdy byla legendární kapela Billa Dixona, který mě, jak se tak říká, hodil lano. Nejprve to bylo těžké vysvětlování, že mám malé dítě a že tedy není tak jednoduché vyjet a do toho se nevrátil Pilar a už jsem nevyjela vůbec. Takto skončil sen, že budu spolupracovat s Billem Dixonem.“
Mirosla Donutil
Pane Donutile, když jste dostal v roce 1982 nabídku angažmá do pražského Divadla Na zábradlí, tamní herecký soubor s vašim nástupem nesouhlasil a vy jste nakonec musel zůstat v Brně. Přitom v tom divadle v té době působili i vaši spolužáci z JAMU Karel Heřmánek, Jiří Bartoška a Pavel Zedníček. Jak jste to nesl, že vás mezi sebou nechtějí?
„To je dodnes taková nevysvětlená záležitost... Osobně si myslím, že v tom malém divadle nebylo tolik rolí, kolik tam bylo herců. Asi nechtěli dál rozšiřovat konkurenci, protože si chtěli zahrát. Docela jsem tomu s odstupem času porozuměl, i když v době, kdy se to dělo, jsem tím moc nadšený nebyl.“
Paní Gombitová, jak vzpomínáte na poslední koncert s Modusem, kdy jste ještě chodila a co se stalo po něm?
„Byla jsem nachlazená, měla teplotu a dopoledne jsem volala kapelníkovi Jankovi Lehockému, že jsem nemocná, zda by šel koncert přeložit na jiný termín, že bych chtěla zůstat v Bratislavě a léčit se. Janko mi řekl, že to není možné, abych do Brna přijela. Koncert se povedl, ale v zákulisí byla ponurá atmosféra, protože pro nás všechny končila výrazná etapa našich životů a rozchod Mekyho s Jankom neprobíhal zrovna v dobrém, jak to tak v životě bývá. V noci po koncertu hustě sněžilo, neměli jsme v Brně ubytování, a proto jsme se vydali domů do Bratislavy. Jela jsem s kamarádkou Andreou, která žila v západním Německu, jejím autem. Andrea řídila, seděla jsem vedle ní, poslouchaly jsme mé nové písničky, které měly vyjít na desce, a povídaly si. Najednou se před námi na dálnici objevil velký sněhový jazyk, auto dostalo smyk, a protože okolo nové dálnice ještě nebyla svodidla, kutálely jsme se po poli. Omdlela jsem a probrala se, až když se mě Andrea snažila vyprostit z pod auta, které mě částečně zavalilo...“
Nicol Lenertová, když se vaše maminka provdala za slavného zpěváka a konferenciéra Karla Štědrého, tak si vás osvojil a dal vám své příjmení Štědrá. Karel byl velký kamarád Karla Gotta a dalších slavných zpěváků té doby, setkávala jste se s nimi?
„V té době byl jedním z nejobsazovanějších konferenciérů, zpíval, měl svůj pořad v televizi, vystupoval s těmi největšími hvězdami. Jeho velkými přáteli byli pan Vlach, Yvetta Simonová, Milan Chladil, Kamelie, Jiří Bruder, jezdili jsme pro ořechy na chalupu k Jiřímu Štědroňovi, chodil k nám Jiří Korn... A nikdy nezapomenu na telefonát Luďka Soboty, který jsem vzala a vůbec nechápala, co ten pán chce. Karel Gott byl jeho velkým kamarádem. Bydlel kousek od nás a pamatuji se na návštěvy na Bertramce. Dostala jsem od něj fotku s podpisem a věnováním Nicolce ze srdce Karel Gott. Stěhováním se ale za ta léta někam vytratila. Škoda. Mamka doprovázela Karla na jeho vystoupení, jezdili za Karlem Svobodou a Láďou Štaidlem do Jevan. Těch pár let v Praze jsem se rozhodně nenudila. Vedle školky a části první třídy jsem chodila i do přípravky baletu Národního divadla, a tak když se točil klip k písničce Karla Vágnera Holky z naší školky, kterou zpívali Hložek s Kotvaldem, stala jsem se součástí komparsu.“ (smích)
V knize naleznete rozhovory s těmito umělci:
Miroslav Donutil, Eva Pilarová, František Filip, Anna Rusticano, Radek Brzobohatý, Mája Velšicová, Petr Novotný, Libuše Šafránková, Drupi, Květa Fialová, Václav Vorlíček, Nicol Lenertová, Michal David,J itka Větrovcová - dcera Josefa Větrovce, František Nedvěd, Goldie Ens, Antonín Hardt, Božena Böhmová, Jiří Suchý, Hana Zagorová, Felix Slováček, Marika Gombitová
Více info a objednávka se slevou:
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/trochu-jine-rozhovory-374648684
Foto: Václav Nekvapil
