V souvislosti s vraždou pedagoga pražské michelské střední odborné školy se začalo opět diskutovat o tématu bezpečnosti na českých školách. Jsou podle ředitele jedné z největších odborných škol v Česku Miloslava Janečka čeští žáci v bezpečí?
Je podle vašeho názoru na českých školách obecně bezpečno?
Ano, domnívám se, že české školy, stejně jako celá Česká republika, patří v porovnání se světem spíše k těm bezpečným. To ale neznamená, že čas od času nemůže dojít někde k nějaké tragédii.
Jaká bezpečnostní opatření jsou zavedena na vaší škole?
Záleží na tom, před jakým nebezpečím mají opatření chránit. Pokud máme na mysli nebezpečí zevnitř školy (tzn. od žáka, rodiče, zaměstnance apod.), pokládám za nejdůležitější bezpečnostní opatření naše velice dobře pracující školní poradenské pracoviště. V naší škole působí téměř 10 let, sídlí přímo ve škole, takže odborníci jsou stále k dispozici žákům, rodičům i učitelům a mohou tak s nimi pracovat systematicky a zároveň i řešit okamžité nenadálé problémy. Nevím ale, kolik škol si toto může dovolit. Naše škola je velká, patříme v českém školství spíše ke školám „ekonomicky silným“, provoz školního poradenského pracoviště financujeme z evropských projektů, ale částečně také z vlastních zdrojů.
Pokud máme na mysli opatření proti nebezpečí zvenku, máme u vstupů do vnitřních prostor školy turnikety, které umožňují vstup pouze oprávněným osobám na základě čipů. Naše škola působí ve dvou opravdu rozsáhlých areálech, takže máme i bezpečnostní agenturu, která zajišťuje nepřetržitou ostrahu. Především praktická výuka u některých našich oborů však probíhá ve venkovních prostorách, takže tam je zabezpečení obtížnější.
Může se do školy „bez povšimnutí“ dostat někdo zvenčí?
Nemělo by se to stát, ale je třeba si uvědomit, že nejsme a ani nechceme být hermeticky uzavřeným „vězením“, takže naprosto vyloučit to nelze.
Zaznamenali jste někdy na škole napadení učitele žákem/rodičem?
Ano, už jsme několik málo takových případů bohužel měli, spíše ale ve stadiu pokusů, které se podařilo zvládnout. Většinou se jednalo o psychicky nemocného žáka. Jsem přesvědčen, že šlo ale o chybu v systému českého školství, takovýto žáci by se na běžných školách vůbec neměli vyskytovat. V současné době ale, pokud žák splní kritéria pro přijetí a má na přihlášce kladné vyjádření lékaře, tak ho i běžná škola musí přijmout. Navíc specializovaných pracovišť, která by se o takovéto žáky postarala, je kritický nedostatek. A běžný učitel s běžným asistentem takovéto žáky nejsou schopni zvládnout.
Nezvýšila se agresivita žáků a rodičů během doby covidové?
Slovní agresivita ať již rodičů, nebo žáků dlouhodobě stoupá. Osobně bych to ale nedával příliš do souvislosti s dobou covidovou, i když ta celkové situaci také rozhodně nepomohla. Za daleko větší problém pokládám vývoj ve společnosti, ve které obecně agresivita stoupá. V českém školství navíc nese svůj velký díl viny podle mého názoru v některých oblastech nezvládnutá a příliš rozsáhlá inkluze. Pod heslem inkluze se do běžných škol dostávají i žáci s velkými psychickými problémy, které pochopitelně běžný učitel ani asistent bez potřebného vzdělání nemůže zvládnout.
Jaká bezpečnostní opatření by školy mohly v budoucnu zavádět?
Pochopitelně vždy je co zlepšovat. Myslím, že velice důležité je zajištění psychologů a speciálních pedagogů do jednotlivých škol. Velký rozdíl je, když má škola tyto odborníky stále přímo ve škole, než když jsou „někde daleko“ v pedagogicko-psychologické poradně. Je potřeba, aby pracovali se žáky, s učiteli a rodiči přímo ve škole, znali podmínky a atmosféru školy. Tímto problémem se MŠMT již delší dobu zabývá, bohužel to trvá dost dlouho. Je potřeba, aby tyto odborníky mohly školy platit přímo z rozpočtu, aby nebyly odkázány na nejisté financování z nejrůznějších projektů. Navíc těchto odborníků je nedostatek, takže finanční prostředky musí být dostatečné, aby je motivovaly k práci ve školství.
Vstupní turnikety na čipy pro žáky a zaměstnance by měly být již samozřejmostí, pokud ještě někde nejsou, je třeba je doplnit. Školní řády jsou obsáhlé, plné zákazů, co žáci nesmějí do škol nosit. Ale že bychom měli mít u vstupu rámy, které by kontrolovaly třeba kovové předměty, to nevím, zda by už nebylo přehnané. Bezpečnostní rámy ve vstupech do škol mohou být ale v budoucnu realitou.
Možnost, že by učitelé získali statut chráněné osoby, je spíše věcí politického rozhodnutí, obávám se, že okolo toho bude ještě dlouhá diskuze. Osobně se ale spíše kloním k tomu, že by učitelé tento statut v budoucnu měli získat.
