V pražské Galerii 1 je do konce dubna k vidění společná výstava obrazů malířů a muzikantů Jana Homoly (Wohnout) a Martina Němce (Precedens, Lili Marlene), kterou připravila kurátorka PhDr. Renáta Mužíková, Ph.D. Výstava nese zákonitě název Art and Roll. Expozice je svěží, plná barev a příběhů, které svádí k zamyšlení. Sama kurátorka tvrdí, že nejvíc ji totiž baví tvorba autorů, kteří umí pro sebe zastavit čas a vytvoří si svůj vlastní svět, v němž tvoří. Všechno je tam jinak, než je v tomhle reálném světě, platí tam jejich pravidla, pohled, cítění a vnímání.
Jak vznikl nápad propojit zrovna tyto dva umělce?
Renáta Mužíková: „Při společných výstavách je asi důležitý průnik, koncept, propojení, ale já se nejvíc řídím intuicí a pocitem. Nemusí to být nutně podobnost v tvorbě, to spíš bývá na škodu, a nakonec to dopadne tak, že si díla mohou skoro konkurovat. Spíš je podstatné, aby se obrazy nějak doplňovaly a něco se v tvorbě autorů propojilo. Pak to funguje. Jan i Martin jsou muzikanti, rockeři, ale oba se intenzivně a aktivně věnují výtvarné tvorbě. Jan je autodidakt a Martin – to možná málokdo ví, vystudoval AVU. Možná tohle je ten pikantní kontrast, který je zároveň pojítkem. A oba jsou skvělí vypravěči příběhů."
Instalace výstavy je velice zajímavá. Dát obrazy (i na) podlahu je dost odvaha…
Renáta Mužíková: „To ano, také byl jeden z nich hned na vernisáži prošlápnut. S tímhle rizikem jsme ale do toho šli. Adjustace této série Janových obrazů si říká o svéráznou prezentaci. Mám dojem, že tahle instalace je unikát. Je zajímavé pozorovat lidi, jak si prohlížejí obrazy se skloněnou hlavou, je to úplně jiný styl vnímání – stát nad obrazem, ne se na něj dívat zpříma. Nebyl to záměr, vzniklo to přirozeně, přímo na místě. A teď si představte, že se díváte třeba na Janův obraz Veď mě ve tmě, kde je osoba snažící se s předpaženýma rukama vyjít z jakési vnitřní temnoty a zvednete pohled a na zdi visí Martinova Pieta. Silný obraz symbolizující milost a ochranu. Najednou vše, v tomto propojení dostává nový rozměr a mnoho dalších výkladů. Je zajímavé o tom pak diskutovat."
Jak na vás působí a jak vnímáte tvorbu svého kolegy na společné výstavě Art&Roll?
Jan Homola: „Martina znám mnoho let jako muzikanta, ale osobně jsme se potkali teprve nedávno. Dříve jsem netušil, že je výtvarně takto činný a byl jsem tím opravdu mile překvapen. Možná si i teď troufám tvrdit, že kdybych viděl Martinova nepodepsaná díla, poznal bych autora. To teď narážím – na pro mne jedno z nejpodstatnějších kritérií úhlu pohledu na umění – a to je rozpoznatelnost. Obrazy se mi líbí a myslím, že se vzájemně nerušeně v Galerii 1 doplňujeme."
Martin Němec: „Obrazy Honzy Homoly jsou podobné jako muzika jeho kapely Wohnout – jsou groteskní, nepřehlédnutelné, bizarní, barevně exponované, rozeznatelné na první dobrou, a přitom profesně korektní. Někdy jsou to, i díky vepsaným textům, jakési opulentní malované vtipy na pomezí poťouchlého surrealizmu. Jsem rád, že jsem se díky naší společné výstavě s Honzou seznámil. Je to moc milý člověk – na rozdíl od své hudby tichý a na rozdíl od svých obrazů jaksi až programově nenápadný, přestože velmi nápaditý."
Co vás na jejich tvorbě jako kurátorku baví?
Renáta Mužíková: „Že jsou oba stejně mladí. (smích) Nejvíc mě totiž baví tvorba autorů, kteří umí pro sebe zastavit čas a vytvoří si svůj vlastní svět, v němž tvoří. Všechno je tam jinak, než je v tomhle reálném světě, platí tam jejich pravidla, pohled, cítění a vnímání – a je absolutní zážitek mít možnost do toho světa nahlédnout. Není to pravidlem u všech tvůrců, že dokáží být v tom, co tvoří opravdu sami sebou – ačkoli si to třeba myslí. Já pracuji pouze s lidmi, kterým jejich tvorbu věřím."
Vaše výstavy mají obvykle i komentované prohlídky. Nejinak tomu bude i v případě výstavy Art and Roll. Kdy bude nejbližší?
Renáta Mužíková: „Čtvrtek 21. dubna v 17 hodin. Těšíme se na vás."
Robert Rohál
Foto Josef Rod a Reny Mužíková
