I když byla roky hvězdou šumperského divadla, nyní je už pár let Bohdana Pavlíková v Praze a je spokojená a v pohodě. Působí ve Švandově divadle, ale navíc ji zná i televizní publikum. Tak jako tak ji čekají v nové sezoně na mateřské scéně hned tři nové role. Vedle toho ji diváci uvidí i v dalších inscenacích, z nichž má prý nejradši Hadry, kosti, kůže a Pohřeb až zítra.
Ještě, než se zeptám, jestli jste se těšila na novou sezónu, zajímá mě, jak jste se měla o divadelních prázdninách. Kde jste všude byla a jak bylo?
Mé divadelní prázdniny jsou léta trochu monotónní. Po posledním představení v sezóně se přesouvám na Šumavu, tu opouštím jen na deset dní dětského tábora k Lounům. Kvůli silné alergické reakci na sluníčko jsem dávno dala vale moři a slunění se na pláži. Je mi tady ve Volarech dobře.
Co se týče tábora, tak kolik jste měli letos děcek a vedoucích? Nikdo nezlobil?
Děti byly fajn. Občas přijde nějaká připomínka v mailu od rodičů:" Vydržte to s ní (s ním), puberta dosahuje vrcholu". Musím říct, že tábor na děti působí jinak. Snad je to i tím, že se většina z nich vidí jen těch deset dní v roce a snaží se jeden druhého užít, i aktivit, které pro ně půl roku předem chystáme. Všech 77 táborníků bylo skvělých. A vedoucí jakbysmet. Vážím si jich, protože svůj volný čas věnují právě táboru.
Měla jste čas třeba na kino? Co Šumperk, kde jste léta působila a kde máte asi hodně známých…
Přiznám se, že do kina chodím minimálně, o prázdninách vůbec. Nejlepším filmem je plápolající oheň, nad nímž se tetelí špekáček.
Šumperk je srdcovka, to je jasný. Devatenáct let v něm byla ještě nedávno půlka života. Letos v červnu jsme tam se Švandovo divadlem hostovali s představením Hadry, kosti, kůže. Jeden z nejhezčích večerů v mém životě. Přišli téměř všichni kamarádi, kolegové, kteří zůstávají Šumperku věrni. A ti, kteří už nejsou, tam vlastně byli na jevišti se mnou, jejich energie.
Máte místo, kam se ráda a často vracíte?
Mám to poměrně jednoduché. Když mi je úzko v Praze, prchám na Šumavu. Ze Šumavy pak zase ráda do divadla v Praze. V myšlenkách utíkám do Šumperka a Krupky, kde jsem měla svůj domov ještě před pěti lety. A všechny tyto cesty tam a zpátky okořením letním táborem. Víc netřeba.
Co vás čeká v nové sezóně a také jsem slyšel, že budete hrát hlavní roli v chystané inscenaci?
Po prázdninách rozjíždím sezónu zkoušením dvou nových inscenací. První je Srpnové světlo na malé scéně, tedy ve Studiu Švandova divadla. Věra Eklmanová přichází okořenit již tak složitý vztah dvou bratrů, žijících kdesi na samotě v horách. V počátku možná snad i negativní postava najde své očištění a vysvětlí se její podivné chování.
Druhým titulem, který má premiéru o měsíc později, je Kabaret Winton. Střípky ze života zachráněných dětí sirem Nicolasem Wintonem, konkrétně dvou sester. Obě hry režijně povede umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák.
Kolik rolí či her máte na repertoáru Švandova divadla?
K dnešnímu dni je to sedm inscenací, z nichž mám nejradši již zmíněné Hadry, kosti, kůže. A pak hořkou komedii Pohřeb až zítra. V letošní sezóně mě čekají tři nové věci - Srpnové světlo, Kabaret Winton a na jaře hra Happy End, ve které se svým partnerem a kolegou Lubošem Veselým pod režijní taktovkou ředitele divadla Danielem Hrbkem nahlédneme pod pokličku života dvou stárnoucích lidí.
Kdo vám obvykle nejvíc fandí, když máte premiéru? Máte i nějaké kritiky ze sféry vašich blízkých a dobrých známých?
Jelikož žiji s hercem, je největším kritikem a fanouškem právě on. A myslím, že já jeho také. Prožíváme spolu všechny ty vzteky, kdy text nechce při učení nalézt do hlavy, kdy třeba nechápeme logiku dané situace, když si sdělujeme dojmy z první oblékané zkoušky, nebo když se poprvé do zkoušené hry přidává hudba… Ta přítomnost druhého na premiéře (pokud spolu zrovna nestojíme na jevišti) je logickým vyústěním. Držíme si palce. A dokážeme si vytknout věci, které nás neoslovily, nebavily. O "patlání medu pod bradou" to není.
Je pravda, že máte v bytě i pokoj pro služku, ale služku údajně nemáte, a tak je to prý Lubošova síň tradic...?
Ano. Je to starý činžák, kde některé byty tímto pokojíkem disponovaly. Luboš jej využil ku prospěchu svému a napchal do něj veškerý svůj army arzenál. Od záložního padáku, uniforem až po malilinkaté odznáčky.
Robert Rohál
Foto archiv Švandova divadlo a Bohdana Pavlíková
