Česká premiéra sugestivní hry s názvem Slyšel jsem sovu zavolat své jméno zahajuje zářijovou sezónu ve Vršovickém divadle MANA v Praze. Příběh srovnává dva světy - město a venkov. Vypráví o hledání štěstí, o svobodě, o zániku jedné civilizace ve prospěch druhé. A také o lásce, která je odpovědí na celé lidské bytí. „Mohl by se odehrát kdekoli, kde je městský člověk konfrontován se světem přírody a venkovským životem. Je plný citu, humoru a hravosti. Je laskavý a může v dnešních rozbouřených časech působit jako balzám,“ říká dramaturgyně vršovické scény Věra Mašková. Slyšel jsem sovu zavolat své jméno je divadelní adaptací knihy kanadské spisovatelky Margaret Cravenové, která se v šedesátých letech stala bestsellerem. Na vršovické scéně má inscenace premiéru 23. září. V hlavní roli se představí Aleš Petráš, Jitka Smutná, Ondřej Černý a Petr Klimeš a další. Inscenaci nastudoval renomovaný režisér Peter Gábor.
„Ani biskup po vás nemůže chtít, vikáři, abyste v pyžamu honil medvěda kolem fary.“ To a ještě mnohé další nástrahy čekají na ryze městského absolventa teologie v indiánské vesnici. Zvlášť, když mu to místní tak úplně neusnadňují.
Kanadská spisovatelka ve své novele řeší téma střetu dvou zdánlivě neslučitelných kultur. Mladý kněz je svým biskupem vyslán do odlehlé vesnice, kterou tvoří převážně indiánské obyvatelstvo. „Mimořádná empatie kněze přináší do životů všech veliké změny. Hra vystihuje dvě odlišné kultury. A nechybí jí ani humor, který jednotlivé postavy sbližuje,“ popisuje režisér Gábor. „V neposlední řadě je to také příběh o víře. O tom, že lidé vyznávající jednoho boha naleznou společnou řeč skrze lásku. I kdyby cesty jejich víry byly rozdílné. Otevřené srdce a vzájemné naslouchání otevírá možnosti k nalezení přátelství a souladu,“ doplňuje dramaturgyně Mašková. Scénografie Michala Syrového spolu s Gáborovou režií jsou podle ní zárukou, že před diváky vystaví svébytný divadelní svět, který má svou poezii a zároveň dává prostor hereckým výkonům.
Láska a humor je odpověď na všechno
V příběhu poutavé inscenace se mladý kněz i přes všelijaké nástrahy brzy stává součástí vesnice. V drsných podmínkách dokáže pomáhat, učit, vést, ale také učit se a nechat se vést. Poslední rok jeho krátkého života je naplněn smysluplnou prací, štěstím a nekonečnou láskou. Do doby, než uslyší zavolat sovu své jméno…
Příběh má podle slov tvůrců v sobě něco starodávného. „Přináší tu nejstarší ze všech možných odpovědí. Tu, ze které se všechno začíná, a která je tou nejvlastnější podmínkou našeho lidského bytí. Tou odpovědí je láska. Zároveň se staví i velmi rozumně k plynutí času. Starý svět mizí, protože takový je běh života. A nový svět je nevyhnutelný,“ vysvětluje Mašková.
Pro Vršovické divadlo MANA nastuduje hru Peter Gábor. Hrají Aleš Petráš, Petr Klimeš,Ondřej Černý, Jitka Smutná, Viktoria Pejková, Václav Hanzl. Scéna je dílem Michala Syrového. Hudbu složil Peter Gábor mladší, kostýmy vytvořil Tomáš Kypta.
Divadlo MANA v Husově sboru je jediné a nejstarší divadlo ve Vršovicích založené v roce 1931? Nezaměnitelně voní divadelní patinou a šarmem první republiky. „Vzhledem k tomu, že se divadlo nachází v prostoru pod chrámem, je toto přesně ta inscenace, která našemu divadlu odpovídá,“ říká Věra Mašková.
