Noví rodiče čekají na osvojení dětí i několik let a kvůli tomu od žádosti často odstoupí. Chystaná novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí čekací lhůtu zkrátí. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje v oblasti náhradní rodinné péče novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí a také nový zákon zahrnující celou oblast rodinné péče. Ve svém komentáři novelu i záměr přibližuje předseda Sdružení pěstounských rodin Pavel Šmýd.
Novela by měla čerpat ze zkušeností minulých let a z požadavků moderní společnosti na ochranu dětí. Bude zahrnovat zkracování termínů mezi podáním žádosti o osvojení a schválením žadatele. Zároveň upraví práva a povinnosti prarodičů či dalších příbuzných. Schválena by měla být letos na podzim a v platnost vejít od 1. července 2023.
Natahování lhůty mezi podáním žádosti a schválením mnohé žadatele odradí
Novela zákona vychází z analýz jednotlivých krajů a ze závěrečných doporučení Výboru pro práva dítěte. Jedním z cílů je urychlit systém přípravy osvojitelských a pěstounských rodičů a stejně tak i umístění dítěte do rodinného prostředí. V současné době se období mezi podáním žádosti na úřad a schválením žadatele nepřiměřeně natahuje, a to i na dobu delší jednoho roku. Připočteme-li k tomu několikaměsíční období předávání od dočasných pěstounů, protahuje se doba k přijetí dítěte na několik let, což mnohé zájemce vede k odstoupení od adopce anebo dlouhodobé pěstounské péče.
Pro schválení žádosti o osvojení dítěte i o pěstounskou péči je nutné, aby pověřené obce daly dohromady posudky z bydliště, informace o příjmech, bezúhonnosti, zdraví a další. V současnosti to trvá velmi dlouho. V některých krajích navíc nemají dostatek žadatelů a čekají na vytvoření větší skupiny. Čekání se tak může prodloužit i na více než rok. Zkrácení termínu žadatelům umožní nenechat se odradit, neboť čekat například půl roku, než se někdo poprvé ozve, je dlouhá doba. Následuje psychologické přezkoušení a opět čekání na místo u odborného psychologa kupříkladu 3 měsíce. Termíny v návrhu se proto velmi zkrátily, aby se rodiče mohli co nejdříve nachystat na svoji novou roli. V připravované novele je také kladen důraz na možnost vybrat si organizaci, ve které se žadatelé na přijetí dítěte připraví, aby jim proces co nejvíce vyhovoval. Nutné je zdůraznit, že nečekají jen žadatelé, ale především děti, které potřebují bezpečné a stálé prostředí a dlouhým procesem schvalování nové rodiny jim utíkají měsíce a roky, které nelze vrátit zpět.
Pro prarodiče je nemožné a finančně neúnosné nést odpovědnost za vnuky
Novela se dotýká také příbuzenské péče. Téma je otevřené, neboť se hledá vyváženost mezi odpovědností za své blízké a potřebné podpory pro pečující prarodiče a další příbuzné. Řeší se jak forma, tak i rozsah pomoci. Ze zákona jsou prarodiče povinni nést odpovědnost za své vnuky, a to do té míry, že musejí naplňovat všechny jejich potřeby z vlastních zdrojů, popřípadě je vysoudit od svých nezdárných potomků, kteří jim nechali děti na starost. Je to prakticky nemožné a pro důchodce často i finančně neúnosné. Nemluvě o tom, že si s přijatými dětmi často nevědí rady a v té chvíli je jim podpora od doprovázející organizace posilou a možností nahlédnout do oblasti odborné pomoci dětem, které to potřebují. Všichni si uvědomujeme, že kvalitní blízké rodinné prostředí je pro dítě tím nejlepším řešením.
Oblast péče o ohrožené děti čeká nový zákon
Doporučení Výboru pro práva dítěte při OSN se promítne i do nového zákona, který se bude tvořit příští rok. Základním kamenem nové úpravy je dítě v centru zájmu. Do zákona se bude mnohem důrazněji promítat oblast zneužívání dětí, ohrožených malých uprchlíků, chudoba či domácí násilí. Lidé jsou po téměř třiceti letech mnohem citlivější a uvědomují si hodnotu, jakou dítě představuje pro život celé společnosti. Překvapivě se však v českých statistikách trestné činnosti mnoho případů násilí na dětech neobjevuje. Z našich zkušeností víme, že není pravdou, že by se tyto případy nevyskytovaly, ale bohužel se nehlásí. Postoj české společnosti je v tomto ohledu stále velmi benevolentní.
Díky mnoha neziskovým organizacím se však daří veřejnosti komunikovat, že i v případě, kdy děti nejsou vystavovány domácímu násilí přímo, může se jich silně dotýkat. Když například žijí v prostředí, kde se otec chová násilnicky k matce, je tím poškozován jejich zdravý vývoj. Další oblastí je migrace a zneužívání dětí v mnoha oblastech, jako je sexuální průmysl či zdravotnictví. Toto představuje nový prostor, který musíme v České republice pevně zachytit i v zákonech a umět s problematikou pracovat jako společnost odpovědná za životy dětí.
Jedním z nejdůležitějších formálních kroků bude ujednocení péče o ohrožené dítě pod jedno ministerstvo namísto současných tří.
Autor komentáře: Pavel Šmýd, předseda Sdružení pěstounských rodin
