I když jsem za poslední měsíce četl snad tisíc recenzí a článků na téma českého filmu Jan Žižka, sám za sebe tvrdím, že je to výborný film režiséra Petra Jákla a že mě chytil za srdce. Věděl jsem, že to není film o Žižkovi a jeho velkolepém tažení za husitské ideály, tak, jak jej natočil v polovině 50. let minulého století Otakar Vávra, ale že jde o příběh, který zachycuje mladého Žižku na začátku jeho bohatýrské cesty budoucího husitského vojevůdce.
Jak známo, Jan Žižka z Trocnova a Kalicha byl český husitský vojevůdce, pokládaný za otce husitské vojenské doktríny, a autorem respektive prvního uživatele defenzivní bojové techniky, tzv. vozové hradby, což je důležitý moment jeho "kariéry", který ostatně připomene i samotný závěr Jáklova velkofilmu.
Film Petra Jákla je ale o něčem jiném. Není to ani životopis, ani výčet úspěchů husitského vojevůdce. Je to příběh o Žižkově osobnosti a kruté době, kterou prožíval a kterou Jákl tak sugestivně přiblížil současnému publiku. A on to umí, dokázal to, obklopil se profesionály po všech stránkách - a navíc sehnal majlant, díky němuž hrají ve filmu světové či hvězdně svítivé hvězdy (kromě představitele Jana Žižky to jsou Michael Caine, Til Schweiger, Sophie Lowe, Matthew Goode, Roland Møller a William Moseley, Magnus Samuelsson a další). Navíc jsem přivítal i romantický nádech, který vznikl mezi dvěma protagonisty, protože kdyby nebyl, tak by to bylo jenom kruté.
Ale hlavně mě dostal Ben Foster v titulní roli! Je to skvělý herec a má neskutečné charisma. Ten jeho pohled v důležité scéně, kdy už má jenom jedno oko a kdy sleduje Kateřinu, je kreace velkého herce. A to nemluvím o dalších hercích (Jan Budař, Ondřej Vetchý, Marek Vašut, Karel Roden a mnoho dalších), vybraných exteriérech, dokonalých bojových scénách, vynalézavé kameře, tricích, kostýmech, maskách a rekvizitách, gradující hudbě a vůbec napětí, které prostupuje dějovou linkou celý více než dvouhodinový film.
I když je mi jasné, že Petr Jákl směřoval svůj nejnovější film o Žižkovi zdaleka nejen do Česka, filmové vyprávění se odehrává „po americku" (a moc bych mu přál i evropský stejně jako zámořský úspěch), příběh je ale přece jenom o našem slavném vojevůdci a české historii. A to se mistrovsky povedlo. Může za to jak neporazitelný Jan Žižka, tak neúnavný Petr Jákl.
Robert Rohál
