Nejen elementární slušnost, ale i legislativa určuje, co je a co není dovolené zjišťovat otázkami na pracovním pohovoru. Z pohledu práva by měl být soukromý život od pracovního oddělený. Ale víme, že v praxi se to úplně nedá, protože se prolínají. Jak ale reagovat na otázky, které nepovažujete za vhodné?
Věk, rodinný stav, poměry, v kterých jste vyrůstali, náboženské vyznání, politické preference... To je jen část témat, které by personalista neměl na pracovním pohovoru zjišťovat.
Jsou nejen nevhodné, ale mohou porušovat i zákon. Podle zákoníku práce se totiž potenciální zaměstnavatel může ptát pouze na to, co bezprostředně souvisí s pracovní náplní, vzděláním a s uzavřením pracovní smlouvy.
Jak (ne)odpovědět?
Přesto, že zákon je relativně jasný a striktní, praxe bývá trochu jiná. „Zkušený personalista vždy směřuje pohovor tak, aby neporušoval zákon a neptal se na skutečnosti, které nejsou dovolené. Zároveň je však jeho úlohou zjistit, zda bude uchazeč o práci vhodný člověk nejen na základě požadovaného vzdělání, praxe, ale i osobnosti, aby sdílel firemní kulturu a její hodnoty,“ hovoří PhDr. Roman Kučera, PhD., CEO personální agentury MAXIN´S Group.
I proto také stále častěji bývá, že při určitých pracovních pozicích (vyšší management / specifické pozice) se pohovoru účastní 2 recruiteři a mají rozdělené úlohy – jeden se soustředí na verbální komunikaci, druhý na neverbální. Pozor, v tomto případě dokážou velmi rychle zjistit, zda kandidát mluví pravdu nebo jen „mlží“ a vymýšlí si. Pokud se „bije“ verbální a neverbální komunikace, kandidát se sám diskvalifikuje.
Současně ale R. Kučera připomíná, že jako uchazeč máte několik možností, jak na nevhodné otázky reagovat.
„Určitě doporučuji asertivitu, rozvahu a slušnost. Když se vás zeptají například na to, zda vám má kdo hlídat děti přes prázdniny, není vaší povinností odpovídat jako ve škole. Avšak cílem otázky je možná pouze zjistit, jak budete mít pokryté letní prázdniny, které souvisí s Vaší prací pro danou společnost“ popisuje možné scénáře odborník z MAXIN´S Group.
Vyhodnoťte proto situaci a podle toho reagujte. Níže jsou příklady možností:
- „Na tuto otázku nejsem povinná/povinný odpovídat, ale chápu, že pro zaměstnavatele je důležité, jak si umím zorganizovat rodinný život. Myslím, že to v tomto směru zvládám.“
- „Nerada/nerad bych odbíhal/odbíhala do osobní roviny. Pojďme se raději bavit o náplni práce a povinnostech.“
Další možnosti
Každý uchazeč o práci je před diskriminací chráněn legislativou. „Pokud se vám zdá, že se pohovor vyvíjí nevhodným směrem, určitě na to můžete vhodným způsobem upozornit, minimálně to naznačit. Strach není na místě, ale stejně tak se nehodí drzé chování. Možná nebudete vědět, co je reálným cílem zjišťování na základě položených otázek, ale pokud se vám skutečně nezdají, zřejmě se vám nebude zdát ani potencionální zaměstnavatel,“ myslí si R. Kučera z MAXIN´S Group.
V případě, že byl pohovor skutečně „za čárou“, můžete dát podnět na Státní úřad inspekce práce, který je povinný podnět prověřit.
Krajní možností je podání žaloby na soud, kde musí zaměstnavatel dokázat, že k diskriminaci nedošlo, ale stejně tak jako on, tak i protistrana musí mít důkazy (v první řadě písemné), což někdy bývá na dlouhé lokte.
„Těmto scénářům se vyhnete, pokud hledáte práci prostřednictvím etablované personální agentury. Její zaměstnanci jsou školeni v komunikačních dovednostech a mají zkušenosti i v oblasti práva a skutečně vědí, co si mohou a co nemohou dovolit. Jsou také současně styčným důstojníkem mezi potenciálním zaměstnavatelem a uchazečem o práci a často dokážou mnohé věci odkomunikovat na obou stranách bez toho, aby mezi nimi došlo k neshodám, napětí nebo jiným nepříjemným situacím,“ uzavírá R. Kučera z MAXIN´S Group.
Rastr 1
Právo na vaší straně
Podle takzvaného antidiskriminačního zákona (zákon č. 198/2009 Sb.), Zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) a zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 je diskriminace v pracovně-právních vztazích zakázaná. Za pracovně-právní vztah se považuje i pracovní pohovor.
Rastr 2
Nevhodné otázky
Přinášíme příklady otázek, které dobří personalisté považují za nevhodné a které mohou být podle litery zákona diskriminační. Jde zejména o otázky, které se týkají:
- Náboženského vyznání (Chodíte do kostela?)
- Politických preferencí (Koho jste volili v posledních volbách? Jste členem nějaké politické strany?)
- Rasy (Kde jste se tak pěkně opálili uprostřed zimy? Je jeden z vašich rodičů cizinec? Máte přízvuk, odkud jste?)
- Rodinných poměrů (Jste vdaná/ženatý? Plánujete děti?)
- Majetkových poměrů (Bydlíte v domě nebo bytě?)
- Sexuální orientace (Šla/Šel byste na Duhový pochod?)
- Zdraví (Jste často nemocná/nemocný?)
