Zatím poslední kniha irské vypravěčky Claire Keeganové, nominovaná na prestižní Man Bookerovu cenu 2022, se dočká filmové adaptace. Jedním z producentů, který se současně ujal hlavní role Billa Furlonga, je charismatický irský herec Cillian Murphy, známý mj. ze seriálu Gangy z Birminghamu. Po jeho boku se objeví krajan Ciarán Hinds (Irský zázrak, Belfast) a slavná britská umělkyně Emily Watsonová (Prolomit vlny, Hilary a Jackie).
„Dali jsme dohromady fenomenální tvůrčí tým a našli jsme výjimečné partnery v produkční společnosti Artists Equity Matta Damona a Bena Afflecka – herců a filmařů, které obdivuji již mnoho let," uvedl Murphy ve svém prohlášení. Režie se chopil Belgičan Tim Mielants, s nímž Murphy spolupracoval na Ganzích z Birminghamu, autorem scénáře je zkušený irský divadelní dramatik a filmový scenárista Enda Walsh (Disco Pigs, Hlad).
Claire Keeganová se v novele Takové maličkosti vrací k ostudné kapitole irských dějin – k tzv. Magdaleniným prádelnám provozovaných katolickou církví, jejichž temnotu zahlédne hlavní hrdina, tvrdě pracující muž, manžel a otec Bill Furlong. Kniha vyšla před dvěma lety v nakladatelství Faber & Faber v Londýně, od té doby získala řadu ocenění a byla přeložena do více než třiceti jazyků. U nás ji před měsícem vydal PROSTOR v překladu Hany Ulmanové.
Dílo jemně vybroušené krásy a síly zaujalo překladatelku jak na první pohled jednoduchým jazykem („i když pozor, zdání klame a adekvátně ho převést nebylo vůbec snadné“), tak opět na první pohled jednoduchým příběhem („pod nímž se ovšem skrývají vrstvy až nečekaně hluboké“).
„Hlavně mě však zaujalo téma běžného hrdinství, které kromě nutného váhání a pochyb zpravidla provází víra nikoli v Boha, ale v obyčejnou lidskost,“ prohlašuje Ulmanová.
O skutečných poměrech v útulcích pro „padlé ženy“ pojmenovaných podle Máří Magdalény se začalo veřejně mluvit až po objevu hromadného hrobu s ostatky tamních chovanek v Dublinu v roce 1993. A teprve v roce 2013 vyjádřil irský premiér lítost nad údělem vězeňkyň Magdaleniných prádelen a vláda zřídila program odškodnění pro několik stovek přeživších s ohledem na to, jak dlouho byly vězněny.
Bill Furlong společně se čtenářem jsou s jedním z těchto zařízení konfrontováni v polovině osmdesátých let minulého století, kdy zde ještě panuje středověk: vězněné pradleny nedostávají plat, pořádné jídlo ani lékařskou péči, jsou tvrdě trestány za své údajné hříchy, jejich nemanželské děti jim jsou po narození odebírány a některé dokonce zavražděny. A to vše s posvěcením církve, státu i soukromých firem, protože Magdaleniny prádelny pro ně znamenají výnosný byznys.
Keeganová se však nesoustřeďuje na odhalování zločinů církve, nýbrž na zpytování svědomí člověka, pro něhož je jednodušší a bezpečnější nic nedělat. Katolické peklo, jež Furlong nechtěně a nečekaně objeví, se nachází v klášteře spravovaném jeptiškami, který tahá za nitky v městečku, kde Furlong žije, a současně patří k Furlongovým obchodním klientům. Irsko se topí v ekonomické a sociální krizi a náš hrdina má na krku početnou rodinu. Pud sebezáchovy a okolí ho nabádají, aby zůstal jen nezúčastněným divákem, tu přicházejí Vánoce, čas zrození Spasitele…
Vyprávění Keeganové připomíná Hemingwayovu metodu ledovce – část sdělení je skryta pod hladinou, čtenář musí číst mezi řádky, domýšlet si.
„V dětství mě matka učila, že když jdu k řezníkovi a vybírám kus hovězí pečeně, měl by mít tukové mramorování. A dobrou prózu vnímám stejně – mramorovanou tím, co se nezdá být nutné říct,“ prohlásila spisovatelka krátce po vydání Takových maličkostí, v nichž dokonale čaruje s atmosférou a detaily. Podle ní jde především o příběh muže, který byl v dětství milován a nedokáže odolat tomu, aby stejnou lásku nabídl někomu jinému. „Je to příběh o lásce,“ podotýká.
Zůstává na čtenáři, jak si Takové maličkosti vyloží. Autorce se nade vši pochybnost podařilo napsat dojemný a univerzální příběh, v němž není nic mravoučného – jen radost
i úzkost z odporu proti krutosti.
Claire Keeganová: TAKOVÉ MALIČKOSTI
Podmanivý příběh nominovaný v roce 2022 na prestižní Man Bookerovu cenu lze číst jako podobenství o boji dobra se zlem. Přivádí nás do irského města poloviny osmdesátých let 20. století sužovaného prosincovými mrazy a vrcholí na Štědrý den, kdy skutečným zázrakem je tiché hrdinství a odvaha jednoho obyčejného muže.
V předvánočních týdnech čeká Billa Furlonga, obchodníka s uhlím a dřevem, nejrušnější období. Irsko skličované recesí ještě nevkročilo do moderní doby a fronty na podporu jsou pořád delší. Furlong ví, jak snadné je přijít o všechno, a jako otec pěti nezletilých dcer je odhodlaný tvrdě pracovat se sklopenou hlavou, aby si nenadělal nepřátele a mohl sledovat, jak všechny jeho děti dostudují na jediné dobré dívčí škole ve městě.
Mezi Furlongovy klienty patří místní klášter spravovaný jeptiškami, provozujícími také prádelnu. O klášteru se vedou různé řeči, krom jiného že jsou tam zavřené padlé dívky, které se mají napravit. Furlong ničemu z toho věřit nechce, ovšem jednou večer dorazí do kláštera s nákladem o hodně dřív, než ho čekali, a odhalí temné tajemství. Když o chvíli později zabloudí v mlze a ptá se staříka na cestu, dostane se mu symbolické odpovědi: „Tahle cesta vede tam, kam chceš jít, chlapče.“
Nesentimentální novela je psána průzračně čistým stylem. Chválí ji i taková jména ostrovní literatury jako Hilary Mantelová či Colm Tóibín. A lze ji právem zařadit po bok Vánoční koledy Charlese Dickense nebo Vánoční vzpomínky Trumana Capoteho, děl slavných a u nás důvěrně známých.
