Dlouho očekáváný film Muž, který stál v cestě vstoupí do českých kin 25. května. Historické drama režiséra Petra Nikolaeva zachycuje životní příběh lékaře a politika Františka Kriegela a jeho statečný čin během okupace Československa v roce 1968. Tvůrci nyní přicházejí s trailerem a plakátem snímku. V titulní roli velkofilmu, který přináší silné emoce a hlubokou reflexi nad důležitými událostmi v novodobých dějinách našeho státu, se představí Tomáš Töpfer.
„Téma filmu je obrovské. Je velmi potřebné, aby se o něm vědělo. Co znamenal rok 1968 v historii Československa, to by měl znát každý. A poznat příběh, který se kolem toho odehrál,“ vysvětlil představitel statečného lékaře Tomáš Töpfer. „Kriegel byl velmi kontroverzní postava. Byl to přesvědčený komunista, prožil španělskou občanskou válku, zachraňoval lidské životy v zákopech. Po 2. světové válce velel Lidovým milicím, byl jedním ze strůjců komunistického převratu. Byl naivně přesvědčen, že se dá socialismus reformovat. Nakonec se ale Rusům postavil,“ objasnil Töpfer, který sám ještě jako mladík Kriegela zažil. „Když se ale dneska zeptáte, kdo byl Kriegel, tak vám skoro nikdo neodpoví, kromě pár pamětníků, jako jsem já. Jak vypadal, si nevzpomene nikdo. Ani na jeho postoje komplikovaného člověka. Kriegel věděl, že nemusí bojovat o život, byl smířen s tím, že ho nakonec v Rusku popraví, nebo že si ho tam nechají a zavřou. Šanci neměl. Ostatní bojovali o své pozice, prebendy, status předních komunistů. To prohráli. On vyhrál díky tomu, že věděl, s kým má tu čest.“
Setkání s Tomášem Töpferem na tomto projektu považuje za šťastné i režisér snímku Petr Nikolaev. „Způsob, jak Kriegelův příběh vyprávět, byl určen scénářem. Mojí rolí bylo scénář co nejlépe převést do filmu. Přinést vizuální nápady, určité věci akcentovat a jinde zjednodušovat. A v neposlední řadě vybrat a vést herce. Důležitým rozhodnutím bylo obejít se bez jmenovek historických postav. To by divák nedělal nic jiného, než četl jména a funkce. Snažil jsem se, aby herci byli natolik výrazní a odlišní, že se v nich divák zorientuje sám. Také jsem se rozhodl rámcovat film záběry z filmové střižny, což umožnilo rychlou expozici a představení hlavních figur. Dokumentární záběry v průběhu filmu dávají divákovi další informace. A chtěl jsem, aby celý film byl víc o osobní statečnosti obecně, než jen o Františku Krieglovi. Aby to nebyl film o politice pro mužské pamětníky, ale aby byl přístupný nejširší divácké obci,“ svěřil se režisér, který má za sebou například filmy Lidice (2011), Příběh kmotra (2013), Kousek nebe (2005) nebo Báječná léta pod psa (1997).
Do role Kriegelovy ženy obsadil Petr Nikolaev slovenskou herečku Zuzanu Mauréry. „Klíčem k pochopení vztahu Františka s Rivou byl reportážní záběr, který trval jen pár vteřin. Na záběru přicházejí manželé Kriegelovi držící se za ruce na jednání na Pražský hrad. V ten moment je už vše ztraceno a začíná tuhá normalizace. Ostatní politici vážně vystupují ze svých limuzín, ale Riva s uličnickým výrazem popostrčí mohutného Františka ke vchodu dodávajíc mu odvahu. Ona za ním prostě stála a inspirovala ho. Ten člověk mohl odolat takovému tlaku také díky zázemí, které měl ve své ženě,“ vysvětlil režisér. „Riva byla podle fotek něžná, subtilní osoba, já jsem přece jen trošku větší žena. Ale myslím, že bylo důležité hlavně najít její esenci. Už jenom tím, že přežila svého muže o 22 let, musela mít v sobě velkou sílu, cílevědomost a nadhled. Těžké věci člověka zocelí a ona to lehké neměla,“ dodala Mauréry. „Jejich vztah nebyl vůbec staromilský. Byl strašně hravý, mladý a myslím, že to bylo to, co je drželo. Po tom všem, co překonali a čím si procházeli. Ti dva se myslím našli. Měli štěstí. Ve světě se děly věci, ale oni měli jeden druhého.“
Film Muž, který stál v cestě, vznikal více než sedm let. Přes problémy s najatým scenáristou a původně plánovaným režisérem snímku se nakonec podařilo film natočit, včetně lokací na Ukrajině. Producent filmu a duchovní otec projektu Miloslav Šmídmajer si moc pochvaluje práci s celým týmem. „Spolupráce s Petrem Nikolaevem byla naprosto úžasná, spolu s kameramanem Ramunasem Greičiusem, Janem Vlčkem a Kateřinou Špůrovou vytvořili základ týmu, který bylo radost sledovat. Přitom mi často při natáčení běhal mráz po zádech, protože i herci byli famózní. Nejen Tomáš Töpfer jako Kriegel nebo Adrian Jastraban jako Husák, ale naprosto mě dostala i Zuzana Mauréry. To je ženská hrdinka, to je postava! Ale absolutorium zaslouží i herci v menších rolích, vlastně bych měl postupně pochválit skoro všechny!“
Ony menší role ve filmu ztvárnili například Alois Švehlík jako prezident Ludvík Svoboda, Jiří Ployhar si zahrál premiéra Oldřicha Černíka, Přemysl Bureš politika Josefa Smrkovského, slovenský herec Daniel Heriban se zhostil role Alexandra Dubčeka a Adrian Jastraban se ujal postavy dlouholetého přítele Františka Kriegela, nastupujícího ctižádostivého komunisty Gustáva Husáka, který se následně dostane do čela KSČ a postaví se proti Krieglovi.
Film zachycuje dramatické srpnové události roku 1968, kdy byl v noci 21. srpna František Kriegel společně s čelními představiteli Komunistické strany Československa, generálním tajemníkem ÚV KSČ Alexanderem Dubčekem, předsedou vlády Oldřichem Černíkem, předsedou Národního shromáždění Josefem Smrkovským a poslanci České národní rady Josefem Špačkem a Bohumilem Šimonem zatčen a unesen do Moskvy. Byl jediným československým politikem, který se dokázal v moskevském zajetí i pod hrozbou likvidace postavit Leonidu Iljiči Brežněvovi, a nepodepsal Moskevský protokol, znamenající souhlas s okupací Československa v roce 1968. František Kriegel, jehož osudu je film věnován, byl jedním ze čtyř poslanců Národního shromáždění, kteří na podzim 1968 hlasovali proti přijetí smlouvy o „dočasném pobytu“ vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Po roce 1968 byl pronásledován a později byl signatářem Charty 77. Dobové drama poukazuje na zrůdnost invaze vojsk i komunistického režimu.
Ambiciózní projekt producentské společnosti Bio Illusion se začal natáčet 17. listopadu 2021 na Ukrajině, v Buči nedaleko Kyjeva, pokračoval natáčením v Praze a ve středních Čechách, v Pardubickém kraji, na Ostravsku, a poslední záběry byly dotočeny v červnu 2022 v polské Varšavě. Tam vznikaly scény odehrávající se v Kremlu.
Film vznikl za podpory Státního fondu kinematografie ČR, Ukrajinské státní filmové agentury, televize Nova a platformy VOYO, Pardubického kraje, Moravskoslezského kraje, Pražského audiovizuálního nadačního fondu, Nadace Charty 77, Nadace Blíž k sobě, Vršanské uhelné a v koprodukci s Insightmedia a Artbox. Distribuční premiéra je naplánována na 25. května 2023, distributorem je společnost Bontonfilm.
František Kriegel byl významný lékař, politik, člen KSČ, představitel Pražského jara a signatář Charty 77. Narodil se v roce 1968 v židovské rodině v Haliči. V Praze vystudoval medicínu, působil jako lékař ve španělské občanské válce nebo ve válce v Číně. Po návratu v roce 1945 se stal vysokým představitelem Komunistické strany Československa. V únoru 1948 se podílel na komunistickém převratu ve funkci zástupce velitele Lidových milicí. V letech 1949-1952 působil jako náměstek ministra zdravotnictví. Kvůli židovského původu byl v 50. letech z funkce odvolán. V 60. letech odjel na Kubu jako poradce při budování socialistického zdravotnictví. Po návratu získal Řád práce, stal se poslancem Národního shromáždění a předsedou Národní fronty, následně působil v předsednictvu ÚV KSČ. V srpnu 1968 po invazi vojsk Varšavské smlouvy byl unesen s ostatními československými komunistickými představiteli do Moskvy, kde jako jediný nepodepsal tzv. Moskevský protokol. Po návratu ze Sovětského svazu byl ze svých funkcí postupně odvolán, z KSČ vyloučen a po zbytek života byl pronásledován. Po vzniku Charty 77 se stal jejím signatářem. Nadace Charta 77 od roku 1987 na jeho počest uděluje Cenu Františka Kriegla za mimořádné zásluhy v boji za lidská práva a občanské svobody.
CENA FRANTIŠKA KRIEGLA CHARTY 77
Cena vznikla ve Stockholmu v roce 1987. Nadace Charty 77 oceněním připomíná statečný postoj československého politika, který jako jediný z tehdejších představitelů moci odmítl po obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 podepsat potupný diktát. Současným posláním ceny je každoročně vyzvednout příkladnou statečnost, kterou v daném roce projevili jednotlivci nebo občanské instituce v úsilí o dodržování lidských práv, občanských svobod a politické tolerance. Nadace Charty 77 vyhlašuje Cenu Františka Kriegla 10. dubna v den jeho narození.
Tvůrci:
Režie: Petr Nikolaev
Scénář: Ivan Fíla
Kamera: Ramunas Greičius
Architekt: Jan Vlček
Kostýmní výtvarnice: Andrea Králová
Masky: Eva Ungrová
Dramaturgie: Mária Dufková
Výkonný producent: Kateřina Špůrová
Producenti: Miloslav Šmídmajer, Pavel Šmídmajer - Bio Illusion
Koproducenti: Volodymyr Filippov, Andriy Suyarko, Alla Ovsiannikova – Insightmedia Producer Center, Kestutis Drazdauskas – Artbox
Obsazení:
Tomáš Töpfer, Zuzana Mauréry, Adrian Jastraban, Alois Švehlík, Jiří Ployhar, Daniel Heriban, Přemysl Bureš, Jaroslav Mendel, Miroslav Táborský, Zuzana Kajnarová, Lukáš Kantor, Antonín Kala, Pavel Gajdoš, Gustav Řezníček, Jaroslav Pížl, Kajetán Písařovic, Alexander Ignatusha, Sergiy Kucherenko, Roman Zahyrov, Ivan Shvedoff, Oleg Primogenov, Oleksandr Klauning, Viktor Koschevenko, Sergej Dashevsky, Hana Kusnjerová, Vojtěch Malchárek
