Když koncem loňského roku slavila zpěvačka Petra Janů kulatiny, vyšlo jí album Hity a rarity 1975 – 2022. Na ploše dvou cédéček je celkem 46 písní, které už podle názvu přinášejí skladby, které ocení především skalní fanoušci stejně jako posluchači, kteří mají k české populární hudbě přece jenom blíže.
Na dvojalbu se sice nachází pár velkých hitů trojnásobné Zlaté slavice, ale převládají písničky, které vycházejí na CD buď prvně anebo jde o live nahrávky, či skvělé a téměř zapomenuté písně. Zajímavé je i to, že třeba zpěvaččiny největší hity jako Kaleidoskop, Nečekaná premiéra, Říkej mi, Už nejsem volná a S láskou má svět naději zaznívají v live verzi a třeba i s jinými muzikanty než v původních nahrávkách. Třeba v Kaleidoskopu doprovází Petru Janů na klavír Zdenek Merta, který je také autorem dalších písní Jedno slunce, Vzpomínka či skladby Žárlím pocházející z Mertova muzikálu Sny svatojánských nocí, kde Petra Janů představovala královnu víl Titánii.
Už v prvních letech profesionální dráhy bylo zjevné, že má nejen velký rozsah a oslnivý hlas, ale že pracuje na umělecké a intelektuální úrovni. A také herecký talent, protože jinak by asi nemohla hrát v Semaforu anebo v již zmíněných Snech svatojánských nocí a Bídnících, kdy jsem ji viděl prvně na jevišti.
Ale zpět k Hitům a raritám, kde není o svrchované pěvecké výkony nouze. Bonbónkem je árie Bludička z legendární inscenace Kytice pražského Semaforu, kde roli Bludičky představovala po Haně Zagorové právě Petra Janů, což bylo v první polovině sedmdesátých let. Tato nahrávka ale ní z této doby, ale pochází z roku 1988, kdy ji zpěvačka natočila pro televizi se Swing Bandem Ferdinanda Havlíka (což je autor hudby Kytice).
K Semaforu odkazují ještě písně Krajinou snů a Kde jsi byl a co se stalo, které pocházejí ze hry Má hlava je včelín, kde měl hlavní roli Josef Dvořák. Mimořádnou nahrávkou je i skladba Mých tisíc bratří, která je z muzikálu Titanic, který vyšel v roce 1976 jen na supraphonské LP desce. Už tehdy zpívala s emocemi a nábojem. I když byla vždycky pokládána za rockerku, myslím, že i v křehkosti, noblese a eleganci byla (a je) její síla a naléhavost.
K ikonickým momentům řadím i několik nahrávek, které Petra Janů natočila s Blue Effectem v první polovině osmdesátých let. Krása hlasu, technicky vybroušený projev i citlivá umělecká duše je cítit z písně Náhle blázen, což je nesmrtelný Sluneční hrob od Vladimíra Mišíka. Avšak v případě písně v podání Petry Janů text napsal Michal Horáček. Ostatně na chytré, oduševnělé a básnivé texty měla Petra Janů vždycky štěstí, ať už to byl Jiří Suchý, Zdeněk Rytíř, Zdeněk Borovec, Pavel Vrba, Eduard Krečmar nebo Pavel Kopta.
Vedle původních písní skladatelů (Jiří Šlitr, Karel Svoboda, Otakar Petřina Ondřej Soukup, Pavel Drešer, Jiří Zmožek, Jan Václavík, Vladimír Severa, Karel Štolba a další), kdy zpěvačku doprovázejí různé kapely, orchestry a také Kociánovo kvarteto, jsou na dvojalbu zastoupeny převzaté skladby několik písní v angličtině a samozřejmě duety. Pro Hity a rarity byly vybrány dvojzpěvy s Petrem Jandou, Marcelou Holanovou, Josefem Lauferem, Petrem Kolářem, Evou Pilarovou nebo Karlem Gottem. Osvěžením je i anglická verze tanečního hitu Hou hej hou, všichni tancujou s Miroslavem Žbirkou a Karlem Kahovcem.
Při poslechu Hitů a rarit mám pocit, že umění výjimečnosti Petry Janů je i v jejím umu a tvrdohlavosti. Je v tom zpěv, cit a vkus a pokora, ale také žánrové přelety, které si může se svým hlasem a muzikálností dovolit. Tak jako tak toho stihla v hudebním světě od poloviny 70. let minulého století do současnosti požehnaně!
A že to byla neuvěřitelná jízda, je slyšet i na tomto projektu, za jehož dramaturgií stojí vedle zpěvačky také Jan Adam a Jan Fiala. Zvukovému obrazu dvojalba odpovídá jak sympaticky kultivovaný obal, fotografie včetně té titulní, tak obsáhlý booklet s mnoha zasvěcenými informacemi ohledně historie všech 46 písní.
Robert Rohál
Foto: archiv Petry Janů a Roberta Rohála
