Divadlo, psaní knih pro děti, projekt Palečci a také fotografování a s tím spojené vystavování. Tím vším se zabývá herečka Jarmila Vlčková. Hraje pro dospělé publikum i pro děti. Ještě v červnu ji uvidí publikum v rámci festivalu Smetanova Litomyšl a také v Západočeském divadle Cheb, a to ve skvělém divadelním představení Mistrovská lekce, kde hraje s Dagmar Peckovou. Ale její letní pracovní program je přece jenom obsáhlejší, což potvrdí i tento rozhovor.
Jste hlavně divadelní herečka, ale také fotografka. Jaké je vaše téma a o čem jsou vaše výstavy?
Nerada dávám výstavám název. Myslím, že fotografie mají mluvit samy za sebe, ale teď nedávno jsem musela dát jedné výstavě název, a nakonec jsem napsala VÝJIMEČNOST OKAMŽIKU. Řekla bych, že v tomto názvu je všechno. Fotografii stále vnímám jako výjimečnou možnost, v danou chvíli zachytit kouzlo okamžiku. Mám pocit, že fotografie nikdy nemůže být stejná, pokaždé člověk udělá jinou grimasu, nebo se pohne maličká vráska, světlo se nepatrně změní… A to mají vlastně společné s divadlem. Divadlo je také každý večer jiné. A to je možná i to, co mě láká jak na fotografování, tak i na divadle, mít možnost pokaždé jinak zachytit různorodost života.
Co se týče téma výstav, tak nejraději vystavuji makrofotografie. Dnešní svět je moc uspěchaný. I já pořád něco doháním a snažím se mít život co nejpestřejší a zábavný. Ale když se zastavím, lehnu si s foťákem do trávy a objektivem pozoruji květiny, světla, stíny a celý ten miniaturní svět, tak jsem opravdu šťastná. To jsou chvíle, kdy ani nedýchám a jen se kochám.
Co máte v plánu ohledně dalších výstav?
Těší mě, že jsem dostala pozvání na výstavu v Domě kultury v Kroměříži, která proběhne příští rok. Určitě si s sebou vezmu makrofotografie, divadelní fotografie, můj projekt Palečky a asi pár fotografií z cest… Ještě se rozmýšlím.
Všiml jsem si, že jste autorkou i zajímavých divadelních fotografií…
Děkuji. Divadelní fotografie jsem vždy chtěla dělat, ale dlouho jsem si na ně netroufala, a dokonce i některé nabídky odmítla. Mám je strašně moc ráda, ale věděla jsem, jak je těžké zachytit emoce, atmosféru a náladu na jevišti. Zároveň je to to první, podle čeho se divák rozhoduje, jestli se na tu konkrétní hru do divadla vypraví. Takže veliká zodpovědnost. Ale lidi kolem mě mi pořád říkali, ať s tím fotografováním něco dělám dál, ať se mé fotky dostanou mezi lidi. Tak jsem se rozhodla, že to zkusím.
Koupila jsem si dobrý objektiv a požádala jsem kamarádku Báru Hrzánovou, která zrovna v divadle Kalich zkoušela hru „Silnice- La Strada“, jestli za nimi mohu přijít na zkoušku a fotit. Všichni souhlasili, no a já tomu propadla. Zase jsem ani nedýchala a prožívala štěstí, což je u mě vždy jasná známka toho, že to mám dělat dál. Potom mě kamarád herec Zbigniew Kalina doporučil dalšímu divadlu a už se to samo rozjelo. A já jsem za to moc vděčná. Už vlastně ani nejde přestat.
A vaše další aktivity? To nejsou jenom fotografie…?
Nejsou. Priorita je u mě divadlo. Hodně hraji, a to po celé republice. Buď jezdím s představeními pro dospělého diváka, nebo pro dětského diváka. Zaměstnání, které je neustále na kolečkách, jsem takový kočovník po vlastech českých. Také se starám o produkci našeho divadla pro děti Divadla Láryfáry.
S kamarádkou Pavlínou Jurkovou jezdíme po besedách s našimi třemi knihami. Naše první knížka se jmenuje „Viktor a záhadná teta Bobina“ a má už druhý dotisk, poté následovala kniha „Viktor a případ zmizelého psa“ a do třetice to je „Hra o sen“.
Fotím divadlo, portréty, přírodu a vše co mě zajímá. Během Covidu jsem hodně šila, nejvíce kabelky a brože. Šití mě moc baví, ale teď už na něj nemám tolik času. No a můj poslední projekt jsou PALEČCI – mé autorské pohlednice, přání, jmenovky a samolepky. Takové malé papírnictví, s kterým mám ještě plánů…
Máte vůbec čas jen sama pro sebe? A co divadelní prázdniny – co máte v plánu?
Tak toto je opravdu otázka na tělo. Letos ten čas pro volno nebyl. Diváci se naplno vrátili do divadel a my díky tomu měli spoustu práce. A také jsem se o Vánocích rozhodla, že nafotím celoroční sérii Palečků, a to mi zabralo veškerý zbylý čas. Dala jsem si za úkol, že to stihnu do prázdnin, což jsem splnila. Ale bylo to opravdu náročné. Každý, kdo si někdy vymyslel nějaký vlastní projekt, tak moc dobře ví, co ho to stojí sil, přemáhání a přemlouvání sama sebe. Ale ta radost, když se to nakonec povede, je nepopsatelná. Je to, jako když se z popela zvedá Fénix.
Ale prázdniny budou. V červenci budu ještě s kolegou Honzou Vlasem lektorem herectví na sedmidenní divadelní AKADEMII, Divadelní společnosti Indigo. A divadlo začnu hrát až od posledního srpnového týdne. No a mezi tím se budu věnovat jen rodině a budu se jim snažit nahradit všechny ty pracovní divadelní víkendy. Čeká nás i veliká cesta do Skandinávie, kterou chceme dětem ukázat, takže je na co se těšit.
Hostujete v několika divadlech, já vám viděl v Mistrovské lekci, kde je vaší partnerkou Dagmar Pecková. Ta vaše role je hlavně o komediálním hraní a zpívání…
Ta hra je skvost a Dáša je v ní úžasná. Opravdu. Vlastně všichni mí kolegové jsou báječní a já si tu svoji „Sophii de Palmu“ vždy ráda zahraji. Letos mi zakončuje divadelní sezonu. Mistrovskou lekci budeme hrát 26. června ve Smetanově domě v Litomyšli a 29. června v Západočeském divadle v Chebu, jste srdečně zváni.
Robert Rohál
Foto archiv Jarmila Vlčková
