Je nezmar. Nebo ďábel? Tak nějak vidím muzikanta a navíc kapelníka, hudebního skladatele, textaře a malíře Martina Němce, a jsem ještě zdaleka nevyjmenoval všechno, čím vším se zabývá. Jeho originální vidění představuje tedy nejen hudba, slova nebo obrazy. A i když tvoří stále něco nového, přesto se příznivci kapely Precedens dočkali reedice prvního alba Doba ledová. Právě 6. listopadu proběhne v Malostranské Besedě křest oné kultovní desky. O dalších novinkách, třeba o nové Martinově výstavě, je i následující rozhovor.
I když album Doba ledová vyšlo před neuvěřitelnými 36 lety a letos vyšla reedice na CD a LP, tak mám pořád pocit, že je to deska moderní, nadčasová. Taky máš ten pocit?
To já asi moc posoudit nemůžu, no vlastně bych mohl, ale to zas bych vypadal neskromně (smích). Vím jen, že jsme tehdy nějak spontánně vytvořili něco poměrně nezařaditelného a neobvyklého. Prozradím, že jsem ještě tu remasterovanou verzi Doby ledové neslyšel. Já obecně svou hudbu neposlouchám – jen když je to z pracovních důvodů – tedy když vlastně vzniká. No, a Doba ledová už je dost dlouho hotová. Patrně bych měl pocit, že se to dalo udělat jinak a líp...! Já jsem k sobě poměrně dost kritický. Tedy až na občasné krátké okamžiky „sebe-nadšení“, samozřejmě (smích). Jsem holt blíženec, a tak to mám složitý. A lidi kolem přirozeně ještě víc… Ale abych odpověděl vážně – ano, myslím si, že to album je výjimečné, a to nejen v kontextu mé tvorby. Setkání chladné syntezátorové hudby s Bářiným fenomenálním vokálem a prapodivnými texty bylo pro mnoho lidí překvapivé. Vlastně svým způsobem i pro nás…
Vybavíš si atmosféru, kdy album vznikalo a kdy jste nahrávku točili?
Jistě. První den jsme přišli do studia Smetanova divadla s producentem, legendárním hudebním publicistou Vojtou Lindaurem a málem nás vyhodili. Vojta si dovolil na zdar začátku nahrávání otevřít láhev vína a přišel tam jejich ředitel a řval na nás něco o máničkách, které si snad myslí, že studio je hospoda? Zkrátka dobrý začátek! (smích). No, bylo to holt ještě za velmi zvolna skomírající totality – prostě doba ledová. Brzy všichni zaměstnanci studia pochopili, že to nahrávka z hospody rozhodně nebude a myslím, že je to dost bavilo. Spoustu věcí jsme dělali naprosto intuitivně. Vlastně jsme neměli s natáčením skoro žádné zkušenosti – bylo to ale, snad právě proto, velmi kreativní. Učili jsme se za pochodu, ale zároveň jsem měl dost přesnou představu, jak by mělo album znít. Říká se o sexu, že to je poprvé nejhezčí, což je pitomost – tady to ale platilo (smích).
Je zorganizován i křest. Kdy a kde proběhne?
Musím zdůraznit, že jsem vznik této reedice (a remasteru) nijak neinicioval. Přišla s tím firma Supraphon, a tak je to vlastně takový dárek k našim čtyřicátinám – myslím kapelu! (smích). Já jsem jen trochu ovlivnil variantu obalu, aby byl rovněž „remasterovaný“, protože jsem měl k dispozici původní barevný diapozitiv od Vládi Holomka, který byl v osmdesátých a devadesátých letech dvorním fotografem kapely i kameramanem mnoha videoklipů. První vydání totiž byla černobílá mnou kolorovaná fotka. To ale jen na okraj. Jsem taky moc rád, že vychází nejen CD, ale i vinyl – to je krása vzít do rukou… Křest proběhne 6. listopadu v Malostranské Besedě na koncertě ryze současných Precedens a jako speciální hosté se objeví Bára Basiková a Jan Sahara Hedl. Začátek ve 20.30 hodin. Těším se na to!
Zavání to nostalgií, myslím tím křest. Ale třeba se šeredně pletu…
Já teda nijak zvlášť nostalgický nejsem. Většinou se moc neotáčím a snažím se koukat dopředu. Spíš teď přemýšlím, jak bude vypadat a znít další album Precedens, které bychom chtěli vydat v příštím roce. Už máme tak dvě třetiny materiálu. A abych nezapomněl – na ČT art by měl být ještě na podzim odvysílaný velký dokument s názvem PRECEDENS 40+ režiséra Michala Rákosníka. Součástí toho filmu bude náš letošní koncert v Paláci Akropolis, a i když je tam i hodně vzpomínání bývalých spoluhráčů, mnoha zajímavých kolegů a ukázky klipů – přece jen je akcentován ten současný (budoucí!) Precedens s Danielou Langrovou u mikrofonu. Křest Doby ledové je takový bonus na téma – kořeny kapely. Vzpomínat je zdravé jen v případě, že to není jediné, co vám zbývá. To, myslím, platí v životě i v tvorbě.
A když už spolu děláme rozhovor, tak se tě musím zeptat, jestli jste hráli také letos v létě a kde budete hrát ještě do konce roku?
Proč Tě zajímá léto? My máme mnohem zajímavější podzim – jsme uprostřed podzimního Tour Precedens 40+. Máme za sebou sedm koncertů a do konce roku nás čeká ještě šest – kromě zmíněné Besedy ještě Sedlčany, Horní Bezděkov, Písek, Svitavy a Liberec. Současná kapela mi dělá obrovskou radost a zpěvačka Daniela Langrová je prostě zlato. Zraje koncert od koncertu – nevím kam tohle povede?! (smích). Myslím, že mohu říct za všechny, že si to společné hraní moc užíváme. To je na muzice skvělé, že se vlastně moc nedbá na generační rozdíly. Dvě třetiny kapely jsou o dvě generace mladší (stejně jako Precedens jsou to čtyřicátníci). Proboha, tak mě napadá, že jsem tedy patrně já, kdo je o dvě generace starší než oni (smích).
Roky tvoříš hudbu i texty, ale jako vystudovaný akademický malíř se věnuješ výtvarné tvorbě, vystavuješ a máš úspěch. Letos budeš mít další výstavu? A pokud ano, tak o čem bude?
No, zrovna 30. října začíná moje výstava NOČNÍ KOUPEL v Praze na Brumlovce v areálu budovy Alpha. Výstava potrvá do 24. listopadu a budou tam převážně novější práce, takže abych odpověděl – tahle výstava bude o obrazech (smích). Malování je moje vlastně téměř každodenní práce, víkendy nevyjímaje. A to mám ateliér v sedmém podlaží bez výtahu. Asi to mám místo cvičení. V posledních pár letech jsem vystavoval opravdu hojně. Bez malování bych asi nemohl být, no, ale bez muziky evidentně taky ne. A jsme zase u toho trochu paranoidního znamení blíženců.
Nepochybuji o tom, že se v kapele, která má čtyřicet let trvání, cítíš skvěle, je to vidět a cítit, nehledě na to, že máš ještě další kapelu…
Jsem hodně okysličován mladými spoluhráči v čele se zpěvačkou Danielou, takže se vlastně cítím líp než kdy dřív. Připadá mi, že jsme se tak nějak našli – je to dar. Asi jsem nezlobil tak moc, když jsem si ho zasloužil? (smích). A neber to, prosím, jako klišé. Furt je to hraní velká zábava a s takhle skvělými muzikanty i čistá radost. A zmiňuješ i mojí druhou autorskou kapelu, kterou je Lili Marlene. S tou budeme hrát 26. listopadu pro změnu v Malostranské besedě. Na koncertě oslaví naše úžasná zpěvačka Dáša Součková poněkud překvapující životní jubileum.
V poslední době je to samé výročí…
Připadá mi neuvěřitelný, že Lili Marlene, se kterou jsme natočili tři alba a odehráli mnoho koncertů, je už tak plnoletá. Dvacet je holce naší dekadentní… (smích). Jsem moc vděčný za to, že jsou v obou kapelách pořád výborní muzikanti, které baví hrát ty moje poněkud temné písně a jsem stejně rád i za posluchače, kteří si to s námi užívají. A děkuju i tobě za fajn rozhovor!
Robert Rohál
Foto: Petr Krejčí, Jindřich Buxbaum, Tomáš Roskovec, Iva Žižková a Jiří Primas
