Kreativní, pracovitá, světaznalá a mile sympatická. Tak na mě působí Alena Ciková, která se už před časem proslavila i v zahraničí, kde čile vystavuje své obrazy. Vedle toho vytvořila módní značku, a sklízí úspěch, její oblečení si oblíbily i celebrity. Je také autorkou básnické sbírky Z očí do očí a ráda by napsala i knihu.
Pokud vím, tak jsi žena akční a činorodá v životě i kumštu. A protože se blíží konec roku 2023, tak se chci zeptat, co se ti letos povedlo a co zase třeba ne?
Kdybych to měla shrnout do pár vět, tak určitě mám radost z nové kolekce, z výstav, které proběhly, a myslím, že byly úspěšné, také z nových kontraktů, ale i ze setkání s novými lidmi, ale i z úplně neobyčejně obyčejných věcí jako je třeba zdraví mé maminky, o kterou se starám, z vnoučat atd. A co se nepovedlo? Je toho také výčet, ale já ho jen přesunu do dalšího roku s plánem vylepšit a uspět (smích).
Jsi neskutečně tvůrčí a kreativní. Jsi malířka, vytváříš efektní ženské oblečení i doplňky, píšeš verše… I když tam máš velkou rodinu, velký dům, ateliér, zvládáš to všechno na jedničku… Rodinu i kumšt, kde máš velké úspěchy…
Teď jsi mě rozesmál. Já to nezvládám. To bych musela být naklonovaná (smích). Je to o kompromisu. Někde uberu a někde zase přidám. A co myslíš, kde asi ubírám? Přiznávám se, domácnost, zahrada. Ne, že bych to úplně vypustila, ale není to perfektní. Když se věci dělají s láskou, jde všechno. Naučila jsem se manažerské práci v době, když byly moje děti malé (tři kluci do pěti let). I s nimi jsem malovala, zvládala výstavy stejně jako další aktivity.
Co se týče módy, kterou vytváříš, tak tvé šaty předvádějí i známé ženy. To je přece velký úspěch. Kdo tvé modely nosí?
Značku AC.ARTfashion jsem založila v roce 2013. Tedy deset let. Za tu dobu se dostala do podvědomí a stala se oblíbenou například pro glosátorku, moderátorku a novinářku Zuzanu Bubílkovou, se kterou úzce spolupracuji a která vytváří k mým kolekcím úžasné šperky (náhrdelníky, náramky, brože). V oblibě ji má i zpěvačka Marcela Březinová, slovenská zpěvačka Adriena Bartošová, moderátorka Kristína Kloubková, zpěvák Richard Tesařík, písničkář Miroslav Paleček, hudebník Rosťa Máca a další.
Fascinují mě i tvé obrazy a ta jejich barevnost, což mi připomíná možná i tvůj život, životní styl. Nebo se pletu?
Ne, nepleteš. Vždycky říkám, že můj život vydá za tři. Tak je barvitý, nabitý vzestupy i pády, je mou studnicí inspirace a já jen děkuji za neskutečnou denní barvitost, kterou mě přináší. Žiji naplno a moc si přeji, aby to tak i nadále zůstalo.
Kdy ses vlastně vrhla do poezie, a také mě zajímá, kdy jsi začala malovat? Byli tak tvůrčí i tví rodiče?
Maluji od malička. Už ve třetí třídě jsem chtěla být malířkou. To se mi splnilo (smích). A poezie s tím tak trochu souvisí. Psát verše jsem začala ve studentských letech, ale více jsem se tomu začala věnovat v době, kdy jsem začala vystavovat obrazy. K názvům obrazů jsem totiž vždy napsala pár řádek, malý verš, který návštěvníka vtáhl do děje obrazu. Prostě jsi překročil rám. Všimla jsem si, že si lidé verše opisují, a to mě motivovalo k další mé činnosti – poezii. Myslím, že tvůrčí jsem po nějakém jiném předkovi, ne přímo po rodičích.
Tvé obrazy vystavuješ nejen v tuzemsku, ale vím, že prezentuješ své dílo také ve Francii, Itálii nebo Španělsku. To je přece pozoruhodné, navíc máš asi šikovného manažera… Nebo jak to je?
Ano, vystavuji obrazy i v zahraničí. Spolupracuji s galerií v Barceloně, Bratislavě, Vídni a s galerií v Itálii. Účastnila jsem se výstav v Benátkách, Římě, Miláně, Paříži (přímo v Louvru), a už zmíněné Barceloně a Bratislavě. Měla jsem, neřekla bych manažera, ale člověka s velkým srdcem, který mi nesmírně pomohl získat jistotu a dodat patřičné sebevědomí. Poháněl mě k neskutečným výkonům. Každé ráno volal s otázkou: „Co děláš dnes?“ - Bohužel už umřel, ale já vím, že mě stále sleduje, a doufám, že je spokojený. Jsem velký individualista, a tak manažerem jsem si sama.
Navíc jsi i velká cestovatelka, a snad i dobrodružka. Kde všude jsi byla a kde tě to nejvíc táhne?
Ano, to je jedna z mých dalších mých vášní. Miluji cestování, dobrodružství, poznávání. Byla jsem v mnoha zemích, a to nejen v Evropě. Ráda navštěvuji města, jejich specifickou pulzující energii, nebo i odlehlá místa, zákoutí, přírodní útvary, ale i obyčejné hospůdky, vesnice. Je to má další velká inspirace. A kde jsem byla? Nebudu tu jmenovat vše, ale třeba jen místa, která na mě zapůsobila. Z měst Benátky, Terst, Barcelona, Sitges, Paříž, Nice, Saint-Tropez, Lucemburk, Rotterdam, Amsterdam, Antverpy, Orleans, Biarritz, Monte Carlo, Vancouver, Etretat, Rouen atd… Z ostrovů Ischia, Procida, Ventotene, Ponza, Capri, kde jsem potkala Eltona Johna, Kajmanské ostrovy, Grand Canaria, Tenerife. Z míst určitě Normandie, Bretaň, Chorvatsko, Řecko, Albánie, Kanada. Asi stačí. Momentálně často pobývám na Tenerife v jedné malé rybářské vesnici, bez turistického ruchu. Mám tam přátelé, a proto se učím i španělsky. Miluji to tam.
Je pravda, že jsi plula v moři a pod tebou ve vodě žraloci? Věděla jsi o tom?
Ano, bylo to na Kajmanských ostrovech, byla jsem si sama zašnorchlovat a vzdálila jsem se hodně od břehu. Až když jsem viděla pode mnou zběsilý poplach všech ryb, došlo mi, že je něco jinak. Jedno ohlédnutí mně ujistilo, že v blízkosti dvou – tří metrů je žralok, Vynořila jsem se a moje slabé „Pomoc“ vyznělo jen do vln a nikde nikdo. Přiznám se že, už jsem se loučila, a pak jsem vypojila nohy, a se srdcem až u nebes jsem plavala ke břehu. Žralok za mnou. Prosila jsem asi tak urputně všechny svaté, že se po delší době odpojil (smích).
Co tak napsat o tvém životě knihu? Pokud možno zajímavou a barvitou…
Uvažuji o tom už delší dobu. Jen spustit ten spínač TEĎ (smích). Ale asi to bude už brzy, dokud mám vše ještě v paměti (smích).
A tvé umělecké plány na příští rok?
Určitě to budou moje výstavy jak v zahraničí, tak v tuzemsku. Chtěla bych zmínit výstavu v Kroměříži, která bude v červenci, přičemž součástí by měla být i módní přehlídka AC.ARTfashion, a kde budou i zajímaví hosté.
Robert Rohál
Foto: Robert Rohál
