Když slyším slovo radovánky, tak se mi vždycky vybaví jedna z prvních sólových písniček Ivety Bartošové. Byl to svižný hit z poloviny 80. let se jmenoval Radovánky, ale nyní inkriminované slovo už spojuju i s oblíbenou českou herečkou. Její nová knížka se totiž jmenuje Radovánky Nadi Konvalinové a přiznám se, že jsem ji přečetl jedním dechem. Knižní publikace, kterou dal s herečkou dohromady Patrik Rozehnal, je skutečně čtivá a mimořádně vtipná. Ale hlavně bylo o čem psát, i když ne všechno bylo v soukromém životě Nadi Konvalinkové růžové.
I když pražská rodačka sděluje především svůj nynější pohled na věc, čtenáři se přitom dozví s humorným nadhledem prakticky všechno. Leccos o jejích rodičích i prarodičích, a její sestře Ljubě či o jejím dětství, které prožívala v Chrasti u Chrudimi. Je to radost číst a bavit se u toho. Dozvíme se i to, proč se stala herečkou, kdo byli její spolužáci i hvězdní profesoři na DAMU a koho měla ráda v jejím prvním divadelním angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Impozantní byl ostatně i hereččin první den, kdy se jela představit do divadle. To je na téma na skvělou povídku…
Jako naivka tak přišla k rolím jako je Ofélie v Hamletovi, Verunka v Našich furiantech či Markétka v Urfaustovi. Přesto po dvou sezónách využila lákovou nabídku v Městských divadlech pražských, kde pak působila dvacet let. Jen pamětníci a fajn fajnšmekři si vzpomenou na Svatou Janu, kde měla titulní roli, nebo na Mladého muže a bílou velrybu, kde měla roli, kterou představovala i ve filmové adaptaci Páralova díla.
V memoárech Nadi Konvalinkové se vyskytuje spousta jmen osobností, na které ráda vzpomíná ať to jsou Eva Wimmerová a Jarmila Balašová, její dvě divadelní mámy z plzeňského divadla, její profesoři Vlasta Fabianová a Václav Voska, s nímž po absolutoriu DAMU hrála v divadle, nebo její vrstevníci Soňa Dvořáková. Eva Jakoubková, Zdeněk Žák, Daniela Bartáková, Boris Rösner, Lorna Vančurová nebo Jiří Vondráček, což byli její spolužáci z DAMU.
Pobavilo mě i to, když Naďa Konvalinková líčí, jak jí Jirka Vondráček nosil umělé řasy, které tajně získával u své sestry Heleny. Mimořádně vtipné jsou i hereččiny příhody z natáčení, ať už je prožila s Radkem Brzobohatým nebo se svými kamarádkami, kterými byly Květa Fialová nebo Stella Zázvorkové. Neskutečné zážitky provázelo i natáčení v exteriérech (třeba situace s toaletou na venkovském paneláčku), kamarádství s Jiřím Lábusem nebo v manželství s Oldřichem Kaiserem. Zajímavé jsou i Nadiny vzpomínky na to, když točila své nejslavnější filmy, co prožívala a jaké to bylo mimo kamery.
Přitom celé vyprávění graduje až do samého závěru knihy, i když populární herečka zdaleka nekončí a neloučí se. Taky proč, když se jí v práci daří a jde z role do role. Plejáda zážitků a historek pobaví na první dobrou a v mnohém čtenáře zahřejí u srdce i v tom, že si uvědomí, jaká ta Naděnka vlastně je. A že není nad to než brát život s rezervou, nadhledem, a hlavně s humorem. Knihu vydal Radioservis a nezapomeňte její název – Radovánky Nadi Konvalinkové.
Robert Rohál
Foto: archiv Robert Rohál
