Šperkař, designér a sochař Hanuš Lamr představil na letošním přehlídce Designblok 2019 vskutku netradiční instalaci s názvem Lust for Eden. Ti, kteří očekávali primárně novou kolekci šperků, byli jistě překvapeni velkou mírou důrazu na sochařské objekty. Kolekce Lust for Eden jako zhmotnění méně zažité idey ráje je společným projektem Hanuše Lamra a Zary Wildmoons, jejíž velkoformátové fotografie hráli v expozici významnou roli.
Určitou představu ráje a z něho vyplývající dokonalosti si každý nosíme v sobě. I když existují jisté archetypy a zažité stereotypy, přesto jej vnímáme alespoň v některých momentech rozdílně. Touha po ráji, ať už si pod tím každý představuje cokoliv, zůstává vysoce aktuální i pro budoucí generace.
„Soustředili jsme se na člověka, na nás. Každý den jsme se uzavírali do sebe a přemýšleli o tom, co nás pohání jít životem. Šperky, a především objekty ze stejnojmenné kolekce jsou raw, tedy záměrně nedokonalé, stejně jako jsme i my sami. Jsou to rostliny a plody z naší pozemské zahrady Eden. Krása totiž nespočívá v dokonalosti, ale životě samém, od mládí do stáří. Proto jsou mé rostliny a ovoce popraskané nebo odkvetlé, a přesto díky bronzové proměně krásné,“ říká Hanuš Lamr.
K odlití jednoho z ikonických symbolů ráje do bronzu inspiroval Hanuše nález granátového jablka na dovolené před několika lety. Jablko ho zaujalo tím, že naprosto nesplňovalo požadavky na dokonalost – bylo už puklé a černé. To ho přimělo k zamyšlení právě nad objektivitou dokonalosti, po které podvědomě neustále toužíme, ale každý ji vnímáme jinak. V expozici našly své místo rovněž objekty odkazující ke křesťanským i předkřesťanským symbolům, jako je vinný hrozen, včelí plástve nebo netřesk (sempervivum). Z materiálů byly zastoupeny: především bronz, stříbro, kameny, sklo nebo skoryl – černý turmalín umístěný do kříže na stylizovaném oltáři.
Instalace Kryštofa Kaplana propojila téma letošního Designbloku (Future - Budoucnost) s námětem nové kolekce Hanuše Lamra „Lust for Eden“ pomocí kombinace různorodých materiálů a symbolů. „Oltář se stolem Páně vychází z klasické barokní kompozice, ale vytvořen je ze zbytků průmyslových materiálů a vysloužilého nábytku z 50. let 20. století. Modelace plastických prvků oltáře připomíná barokní drapérii, a doplňuje se tak s klenutým igelitovým stropem. Namísto svatých obrazů jsou dosazeny citylighty s 12 střídajícími se fotografiemi Zary Wildmoons s ikonickým tématem vyhnání z ráje. Celek působí jako temná vize post-religionismu uctívajícího modly rostlin, hub, včelích pláství a dalších přírodnin ve světe, kde už téměř nic živého není. Kanonizace přírody je však vytvářena pomocí odpadů a materiálů, které její zánik zapříčinily,“ vysvětluje Kryštof Kaplan.
Zdroj: MP
