Dětství Zdeňka Trošky je navždy spojené se Šumavou. Vyrůstal v myslivecké rodině a péče o les a zvěř byla naprosto přirozenou záležitostí ve všední den i ve svátek. „Jsme přece rozumný lidi a víme, že přírodě se má pomáhat… My jsme tam byli od malička vedení, v zimě jsme nosili zvířatům do krmelců seno, jablíčka nebo kaštany a měli jsme upřímnou radost, že můžeme být užiteční.“, usmívá se Zdeněk Troška vzpomínce na hezké časy svého dětství.
„Nikdo z nás si nedovolil pohazovat v přírodě odpadky, byli jsme vychováváni v tom, že se máme přírody vážit. Když se dívám na fotky těch poničených lesů, je mi smutno. Přece není možné to tak nechat? Co je to za blbost, udělat ze Šumavy džungli?! To už rodiny netouží po procházkách po lese, po pozorování zvěře nebo sbírání hub a borůvek? V džungli se totiž nic z toho dělat nedá. Můžete chodit jen po vyznačených cestičkách, nějaké toulky po lese už teď nejsou v první zóně Národního parku Šumava možné. Co bude za pár let si ani netroufnu pomyslet!“
Zdeněk Troška je situací na Šumavě opravdu rozhořčen. Dokonce si zjišťoval, proč jsou lesy na bavorské straně zdravé, zelené, ačkoli i tam stromy napadá kůrovec. „Dozvěděl se, že tam se stromy pravidelně sledují a jakmile se objeví napadení stromu, okamžitě ho porazí a uklidí, nečekají, až se kůrovec pustí i do dalších stromů jako je to právě u nás. Stromy napadené kůrovcem jsou totiž oslabené, takže při silnějším větru se snadno zlomí.“
Podobné pocity si odnesl z vernisáže i zpěvák Hynek Tomm, který Troškovi přinesl svou první knihu ze života v showbyznysu. Jmenuje se Od banánu ke hvězdám a jedna kapitola je věnována právě Troškovi, v jehož Kameňáku se Hynek Tomm objevil a nazpíval ústřední píseň. „Šumavu mám moc rád, i když tam zase tak často nejezdím. Je ale pravda, že pusté paseky nebo zdevastované lesy nelze přehlédnout. A když jsem se s přáteli dostal na Třístoličník a viděl ten mrtvý les, věřte, že mi bylo hodně úzko. Nechápu, jak mohlo ministerstvo životního prostředí tohle dopustit.! Kam to povede dál?“
