První film, který distribuční společnost Bioscop uvede po vynucené koronavirové pauze do kin, bude retro komedie Problémissky, takže si zapište 28. května, pokud chcete po čase zažít opět ten skvělý pocit. Film režírovala oceňovaná britská režisérka a držitelka prestižní filmové ceny BAFTA Philippa Lowthorpe. Příběh natočený podle skutečné události obsahuje neopakovatelný britský šarm, vtip i napětí, a také hvězdné obsazení: Keira Knightley (Piráti z Karibiku), Jessie Buckley (seriál Černobyl), Greg Kinnear (Lepší už to nebude), Suki Waterhouse (Deštivý den v New Yorku), Gugu Mbatha-Raw (Kráska a zvíře) a další.
Když byla Keira Knightley oslovena, aby hrála Sally Alexander, hlavní aktivistku z Hnutí za osvobození žen, byla nejvíc nadšená z mnohovrstevnosti filmu. „Na scénáři se mi nejvíc líbilo, že celou událost zobrazuje ze tří různých hledisek,“ vzpomíná Knightley. „Danou událost vidíme z pohledu aktivistek, z pohledu Boba Hopea – moderátora Miss World a z pohledu soutěžících dívek.“
V roce 1970 se v Londýně konala soutěž Miss World, která rozhodně neprobíhala hladce a ze soutěže se stala doslova divoká jízda. Ta byla ve své době nejsledovanější televizní show světa s více než 100 miliony diváků. Moderoval ji legendární britský komik Bob Hope (Greg Kinnear).
Rozhodnutí organizátorů povolit účast dvěma ženám z Jihoafrické republiky vzbudilo kontroverzi a napětí již před začátkem. Ale skutečný rozruch měl teprve přijít. Jeho epicentrem se stala feministická aktivistka Sally Alexander (Keira Knightley), členka nově vzniklého Hnutí za práva žen. Emancipované dámy prohlašovaly, že soutěže krásy dehonestují a ponižují ženy. A to se rozhodly dát najevo v přímém přenosu. Když byl zjednán pořádek, korunku Miss World poprvé nezískala běloška.
„Problémissky je film o soutěži Miss World roku 1970 vyprávěný z několika různých hledisek,“ vysvětluje režisérka Philippa Lowthorpe. „Hlavní důraz je však kladen na dvě skupiny: na mladé ženy, které se rozhodly narušením soutěže sdělit světu své poselství o svobodě a rovnosti a na mladé ženy, které se přihlásily do soutěže krásy, aby využily příležitosti, kterou jim Miss World nabízela a které doufaly, že je ve světě proslaví.“
Producentka Suzanne Mackie z Left Bank Pictures a scenáristka Rebecca Frayn objevily tento příběh v roce 2010. Tehdy slyšely pořad The Reunion na BBC Radio 4, ve které mluvily klíčové účastnice zapojené do akce v roce 1970. Mezi nimi byly Sally Alexander a Jo Robinson z Hnutí za osvobození žen a Jennifer Hosten (Miss Grenada), vítězka roku 1970.
„Okamžitě mě zasáhla rozmanitost různých úhlů pohledu jednotlivých účastníků,“ vzpomíná producentka Mackie. „Dojalo mě, jaký dopad měla jedna soutěž na tolik žen.“ Mackie ihned věděla, že z tohohle tématu by mohl být skvělý film.
Scénář vznikal v průběhu následujících šesti let. V roce 2016 poslal Andy Harries z Left Bank Pictures scénář Cameronu McCrackenovi, výkonnému producentovi a generálnímu řediteli společnosti Pathe. „Důvod, proč mě scénář nadchnul, byl to, že byl ve vyprávění nestranný – oslavoval i zpochybňoval všechny ženy, jak aktivistky, tak i soutěžící a objektivně se snažil zobrazit různé způsoby, jakými se ženy rozhodly hledat své místo ve světě ovládaném muži. To mi připadalo svěží, zábavné a provokativní,“ říká McCracken.
„Tenhle příběh je skvělé zachycení událostí, které se v té době děly po celém světě,“ říká producentka Mackie. „Byl to okamžik změny. Socio-politické prostředí bylo svědkem rostoucí síly hnutí za občanská práva, hnutí za práva homosexuálů a hnutí za práva žen. Nový svět a myšlení tvrdě narazí do starého světa, a to vše je zachyceno na pódiu v Londýně a sledují to miliony lidí po celém světě.“
Během výzkumu pohnutek Hnutí za osvobození žen zjistila scenáristka Rebecca Frayn, že jejich požadavky zahrnovaly „stejnou odměnu za stejnou práci, pomoc s péčí o děti, dostupnou antikoncepci a rovné příležitosti ke vzdělání – opravdu základní věci, které ženy v té době neměly.“ A pokračuje: „Je snadné zapomenout, jak málo žen bylo ve vedoucích pozicích. V době, kdy pouze 2% žen byly poslankyně, když se vdané ženy stále oslovovaly jménem svého manžela a potřebovaly manželovo svolení, aby si mohly půjčit peníze, soutěž Miss World pomohla světu uvědomit si nechutný fakt, že hlavní hodnotou ženy bylo líbit se mužům. A aby toho nebylo málo, rok 1970 byl rokem, kdy bulvární noviny The Sun začaly otiskovat na svých stránkách polonahé ženy.“
Frayn dodává: „Bylo pro mě důležité tento příběh vyprávět, uctít ty ženy, ohlédnout se zpět a cítit se pyšná.“
„Hnutí za osvobození žen náhle přinutilo globální publikum k otázkám a zpochybnění morálky soutěže,“ poznamenává producentka Mackie. „A v tom obrovském rozruchu a zmatku navíc vyhrála Miss World černoška. V tomhle podle mě spočívá genialita tohoto příběhu. Pochopitelně jsme šokováni tím, jak byly ženy před 50 lety hodnoceny a posuzovány. Ale pro soutěžící, které pocházely ze znevýhodněného prostředí soutěž znamenala fantastickou příležitost a rozšíření možností, které by jim jinak byly uzavřeny. A toto poselství o kráse v rozmanitosti nikdy nebylo důležitější – stačí si přečíst tweety od Michelle Obamy nebo Oprah, které oslavovaly loňskou černošskou vítězku Miss Universe.“
„Scénář je mozaikou zážitků všech žen zapojených do události v roce 1970,“ říká Mackie. „Scenáristky Rebecca Frayn a Gaby Chiappe přivedly na filmové plátno příběh, který se netýká jen aktivistek a soutěžících, ale zkoumaly takové záležitosti jako je objektivizace žen, rasové předsudky či vztah mezi soukromým životem a veřejnou kariérou. Nejsilnějším momentem filmu je pro mě scéna, kdy Sallyina matka zpochybňuje její feminismus.“
Tvůrci filmu měli to štěstí, že se mohli setkat se všemi klíčovými ženami, které se skutečné události před 50 lety zúčastnily.
